OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Génius nebo Šílenec? Tato otázka se již delší dobou vznáší nad hlavou neúprosného hudebního diktátora Davida Tisa – ústřední osoby EPHEL DUATH. Po opravdu těžko stravitelném albu „Pain Necessary To Know“ přichází s minimalističtější koncepcí, která je založena jen na bicí soupravě, zpěvu a kytaře – inu co jiného mu zbylo, když kapelu v roce 2006 opustil velmi nadaný baskytarista Fabio Fecchio. Vtipně koncepční novinka „Through My Dog´s Eyes“ dokazuje, že i nová tvář EPHEL DUATH má mnoho co nabídnout, je pro ni typický příklon k silnějším a hitovějším momentům, klasičtějším kytarovým aranžím, s větším důrazem na náladové plochy.
Pokud se „The Painter´s Palette“ dá označit jako dílo precizní, „Pain Necessary To Know“ jako dusné a nezkousnutelné, pak s „Through My Dog´s Eyes“ přichází jakási úleva, uvolnění. Tiso i na aktuální nahrávce uchovává mnoho ze své žánrové neuchopitelnosti. Novinka je velmi stěží zařaditelná, zvuk by místy seděl jižanskému rocku s nádechem country, užijete si válečkové slajdy i grungovou zhýralost – minimalistické brnkačky však odkazují zcela jiným směrem, stejně jako údernost a zkreslení kytar v některých částech. Na metalový žánr pak odkazuje hlavně energie některých částí a vokál. Od toho však nečekejte Larussovské hysterické řvaní. Vše je učesanější, dá se říci, že hlavním chodem jsou deklamace, do kterých Luciano Lorusso pašuje své metalové hlasové rejstříky a zdaleka nejen ty. Jednotlivé polohy zde střídá mnohem dynamičtěji, než kdykoliv před tím, od čistého vyprávění, přes studiově zkreslené hlasy až po různé druhy řevu, řevorapu…
„Through My Dog´s Eyes“ je hudebně zkrátka opět originál každým coulem.Oblíbenou kratochvílí Davida Tisa je střídání muzikantů kolem sebe. Zde se sluší napsat, že ze sestavy, která album nahrávala, uvidíte živě jen Davida Tisa, Luciano Lorusso ze sestavy vymizel krátce po nahrání a o bicí se (pouze studiově) postarala osoba velmi širokého žánrového rozstřelu. Posuďte sami: THE KELLY FAMILY, NECROPHAGIST, H-BLOCKX, GARRY WILLIS, ILLOGICIST, PAUL GILBERT, FREAKY FUKIN, WEIRDOZ… Ano, vy co víte a znáte tak jednoznačně doplníte jméno Marca Minnemanna, ostatní jistě pohlédli do levého sloupce se sestavou kapely. Živě se o bicí party stará Andrea Rabuini nebo Sergio Ponti.
Dá se říci, že si EPHEL DUATH drží svoji najazzlou auru v aranžích, stále jsou jedineční v tom, že každé album překvapí něčím zcela novým a neokoukaným. Dá se říci i to, že „Through My Dog´s Eyes“ je nejatmosféričtější album v nové historii EPHEL DUATH. Zaujme i tím, že se mnohem více pozornosti soustřeďuje na texty, které opravdu stojí za to. Za tím samozřejmě stojí koncepce celého alba, které, jak už název napovídá, je o tom, jak svět vidí pes.
Rockovější, jižnější, hitovější, minimalističtější, analogovější, uvolněnější a hlavně mnohem více psí je toto album.
9 / 10
Luciano George Lorusso
- vokály
Davide Tiso
- kytara
Marco Minnemann
- bicí
1. Gift
2. Promenade
3. Breed
4. Silent Door
5. Bella Morte
6. Nina
7. Guardian
8. Spider Shaped Leaves
9. Bark Loud
On Death And Cosmos (EP) (2012)
Through My Dog's Eyes (2009)
Pain Remixes The Known (2007)
Pain Necessary To Know (2005)
The Painter's Palette (2003)
Rephormula (2002)
Phormula (2000)
Opera (demo) (1998)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Earache Records
Stopáž: 32:18
Produkce: Giuseppe Orlando
Studio: Outer Sound Studio
Po předchozích famózních, našlapaných opusech, přichází uvolnění v podobě "Through My Dog´s Eyes". Davide Tiso tentokrát vsadil na kartu větší jednoduchosti a stravitelnosti, zvuk a struktura skladeb jsou kvůli personálním problémům (absence baskytary) mnohem čitelnější, avšak hravost a zápal pro věc jsou stále přítomny. Díky tomu jsou EPHEL DUATH stále tím tělesem, které se snaží kráčet kupředu. Kvalita zůstává (i když se domnívám, že na předešlé desky nahrávka nestačí; to je však věcí názoru), a tak se můžeme opětovně kochat umem těchto italských nadšenců.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.