Když se na sklonku osmdesátých let minulého století stali GUNS N´ ROSES nejžhavější rockovou atrakcí planety a několik let s další studiovou nahrávkou pauzírovali, logicky rostl po jejich nových písních hlad. Média v té době navíc obdařovala veřejnost spoustou skandálů, které měli jednotliví členové zaručeně na svědomí. Pauza nakonec dosáhla na tehdy neobvyklé čtyři roky, ale co to vlastně dneska znamená? Zvlášť když si uvědomíme, že „Chinese Democracy“ to na svět trvalo celých sedmnáct let. Času na skládání bylo tedy přes všechny kontroverzní aktivity hodně, takže nakonec (zejména během roku 1990) vzniklo obrovské množství materiálu, který vykazoval větší tendence k stylové rozpínavosti, protože se do procesu skládání a nahrávání angažovalo o poznání více muzikantů. Nové věci byla nakonec kapela nucena rozdělit na dvě osmdesátiminutová pokračování, kterým se dostalo společného titulu - „Use Your Illusion“.

Ještě před nahráváním však byl z GUNS N´ ROSES promptně odejit bubeník Steven Adler, který jako jediný nezvládal bujarý život uvnitř souboru, a brzy se tak jeho zájem přesunul výhradně k zakázaným látkám, což bylo na jeho hráčské výkonnosti znát. Jím narychlo sestavenému truc projektu ROADCREW vyšel v roce 1990 nepříliš úspěšný debut, aby zakrátko definitivně zmizel v propadlišti dějin. Náhradou na bubenické židli se stal mnohem všestrannější a lepší Matt Sorum, Angličan, který krátce před nástupem k Axlovi a spol. působil u THE CULT. Premiéru v řadách GUNS N´ ROSES si odbyl na druhém ročníku festivalu „Rock In Rio“ v lednu 1991, kde kapela excelovala před více než stotisícovým davem rozběsněných Brazilců. V průběhu léta téhož roku dosáhlo očekávání novinky bodu varu, takže nikoho nepřekvapilo, když se oba díly, které vyšly shodně 17. září, ihned vyšvihly na první místa žebříčku Billboard 200, a to i přesto, že jim v té době vydatně konkurovala METALLICA s Černým albem, OZZY OSBOURNE s „No More Tears“ a řada popových akvizic té doby. Prvním singlem se stala překrásná balada „Don´t Cry“, jejíž výpravné video dávalo tušit, že se na produkci ani náhodou nešetřilo.

Skladby na obou dílech nebyly rozděleny podle nějakých stylových atributů, ani podle toho, kdo z členů byl u té které písně autorem. Naopak, vše bylo nakombinováno zcela rovnoměrně, aby ani jeden díl neměl v čemkoliv navrch. Na obou albech se nacházely jak úderné street rockové vypalovačky, tak atraktivní balady, nezbytná předělávka staré klasiky (na jedničce „Live And Let Die“ z pera manželů McCartneyových) a v neposlední řadě záhy velmi oslavované rozmáchlé a bohatě aranžované kompozice, ve kterých nebyla nouze o smyčce, klávesy ani podpůrné sbory. Ty představovaly v tvorbě GUNS N´ ROSES úplnou novinku. Řada tehdejších kritiků je dokonce přirovnávala k legendárnímu dvojalbu „Exile On Main Street“ (1972) od anglických ROLLING STONES, ale čas brzy ukázal, že se GUNS N´ ROSES (s jejich „Iluzemi“) podařilo dosáhnout ještě o něco vyšších met. Přestože ve většině písní měl znovu prsty zejména Izzy Stradlin, GUNS N´ ROSES tentokrát při psaní pracovali podstatně více kolektivně, takže nakonec valná většina materiálu nesla autorský otisk hned několika členů (jeden příklad za všechny má název „Perfect Crime“ a jde o rock´n´rollovou smršť, na které se podílelo základní trio Rose/ Stradlin/ Slash) a občasně dokonce i někoho zvenčí.

První díl má razantnější nástup, neboť „Right Next Door To Hell“, která je jinak (stejně jako již zmíněný pilotní singl „Don´t Cry“) výsledkem spolupráce Stradlina s Rosem, začíná přesně tam, kde „Růže“ na svém debutu skončily. Tedy jako výbušná hymna s ostrými kytarovými breaky a nekompromisním Axlovým projevem. Samotný Izzy Stradlin do „jedničky“ dodal ještě ironickou sebereflexi „Double Talkin´ Jive“, barovou „Bad Obsession“ s nepřeslechnutelným motivem foukací harmoniky a „You Ain´t The First“, která nese podobu starého amerického tradicionálu z období Občanské války. Na obou dílech jsou promíchány nezpochybnitelné hymny s méně nápadnými čísly, které se zpětně jeví jako pouhá výplň, což je také největší slabinou obou dílů „Use Your Illusion“ v porovnání s kompaktním debutem „Appetite For Destruction“, který dokázal vyflusnout vše podstatné a navíc bez jediného zaváhání. Zde se při snaze zachovat obšírnost díla tak trochu ředilo, ale to je samozřejmě jen můj soukromý dojem. Axlovým osudem se nakonec stala píseň „November Rain“ - postupně gradující, téměř muzikálově vystavěná kompozice, která začíná komorně laděným piánem, ale končí bombastickým kytarovým finále, které ovládne Slashův souboj s hradbou smyčců. Ostatně zrovna Slash dodal hutnější věci typu „Don´t Damn Me“, bezstarostnou „Dust N´ Bones“ (ve spolupráci se Stradlinem) a ponurou „Coma“ a „Garden Of Eden“ (s Rosem). Nejvýznamnějším hostem prvního dílu byl ALICE COOPER, který je k slyšení v hypnotické „The Garden“.

Ačkoliv se někomu mohlo tohle velkolepé album jevit jako příliš okatá snaha o umělecký projev, který se neslučoval s představami mnohých o hudebním výrazu těchto druhdy drsných rockerů, jeho zasloužený úspěch mu dnes již nikdo neodpáře. Axlovu vizi okázalého představení později GUNS N´ ROSES potvrdili několika mamutími koncertními štacemi na podporu nahrávky, jenž probíhaly v průběhu následujících dvou sezón. Na stadiónových koncertech, jak bylo ve své době dobře známo, neměla skupina nouzi o mnoho podpůrných prvků, včetně záložních muzikantů (klávesák Dizzy Reed byl dokonce v té době již počítán do sestavy), vokalistek a pyrotechnických efektů. Tohle okázalé pozdvižení bylo proti srsti především Izzymu Stradlinovi, který byl velkým zastáncem přirozenosti a zdravého muzicírování bez přehnaného užívání propagačních berliček. Krátce po vydání „Use Your Illusion“ tedy kapelu opustil, ale o tom až v recenzi na druhý, „modrý“ díl, který si s „jedničkou“ v ničem nezadává, a naopak, pro mnohé se právě on stal o pověstný chloupek lepším albem. Možná to byl zrovna hollywoodský nabušenec Arnold Schwarzenegger, kdo misky vah převážil v její prospěch, i když si tím nejsem zcela jistý.