OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Napatlat si ksichty warpaintem, mezitím urazit pár piv.. .a už to jede, už to sviští. „Pojďme natlouct tu zpropadenou nahrávku co nejrychleji, ať se můžeme jít někam vožrat“. I to si možná říkali HORNED ALMIGHTY při nahrávání aktuální, výmluvně nazvané desky „Contaminating The Divine“.
Výše popsané je totiž jednoznačně převládajícím dojmem z třetí řadové nahrávky dánských blackmetalistů. Jako by se bandička odrbaných kamarádů od piva rozhodla unavit svá alkoholem povzbuzená těla porcí pořádně agresivní muziky. Muziky nikterak složité, ne zcela originální, zato však velice skočné, razantní, a docela líbivé. HORNED ALMIGHTY totiž razí heslo, že v jednoduchosti je síla, a podle toho také jejich skladby vypadají. Pětice z Aarhusu vsází na black metal staré školy, střednětempý střih, zřetelné thrashové elementy a punkovou rytmiku. Nečekejte žádné zběsilé ekvilibristiky – po celou hrací dobu se dočkáme spíše jen základních rytmů a jednodušších kytarových riffů, ale ono to opravdu funguje. Zajímavě působí řádně nahoru vytažená baskytara a koneckonců i celý zvuk je značně syrový – pro podobně zaměřené hudební seskupení tedy i zcela ideální. Jako by se HORNED ALMIGHTY opravdu rozhodli nedělat žádné velké cavyky a prostě a jednoduše stvořili značně intenzivní nahrávku, ne nepodobnou albům z dílny takových IMPALED NAZARENE. Na rozdíl od jejich současné tváře jsou však Dánové opravdu syroví, méně melodičtí, více uvěřitelní a mně osobně i tak nějak sympatičtější. Škoda jen jisté kolovrátkovosti jednotlivých skladeb, jejich větší propracovanost a různorodost by určitě nebyla ku škodě. Jako by se MOTÖRHEAD či MALIGNANT TUMOUR rozhodli hrát black metal… Přesto nemohu být nespokojen.
Musím přiznat, že jsem toto těleso v minulosti vnímal spíše jen povrchně, takže nemohu příliš srovnávat s předešlou tvorbou, ale „Contaminating The Divine“ je povedeným dílkem. Nakonec se ani příliš nepotvrdily obavy o brzkou oposlouchanost nahrávky, i když pochopitelně není příliš záhodno točit ji v přehrávači každý den. Pokud máte chuť na nepříliš kultivovaně znějící, poctivou, našlapanou muziku, můžete ji vyzkoušet...
BLACK´N´ROLL!!!
6,5 / 10
1. Vile Works Of Witchcraft
2. Contaminating The Divine
3. Death Of The Soul
4. A Satanic Salutation
5. Litany For The Sick
6. The Doctrine Supreme
7. Manifestation Of His Glory
8. Day Of Purification
9. The Serpent Tempter
Contaminating The Divine (2009)
Live Exsanguination (2007)
The Devil's Music - Songs Of Death And Damnation (2006)
Black Metal Jesus (2004)
In The Year Of Our Horned Lord (EP) (2004)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Obscure Abhorrence Productions
Stopáž: 36:20
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.