PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devin, prečo radšej neoddychuješ? Prečo nám to robíš? Keď už aj dlhoročný fanúšik krúti hlavou v priebehu celej hodiny trvania nového albumu, asi niečo nebude v poriadku s naším kanadským hrdinom. Veru tak, zaoceánska mašina sa definitívne pokazila. Klesá ku dnu, pasažieri na záchranných člnoch smutne spomínajú na dávno zašlé krásne časy. Len ten šialený strapatý kapitán si vo svojej kajute dlho a nudne brnká na zaprášených nástrojoch.
Kým pri albumoch, ktoré vyšli v posledných rokoch ako sólový projekt či pod hlavičkou STRAPPING YOUNG LAD – najmä vynikajúcom „The New Black“ – ešte mohli prichádzať na um argumenty súvisiace s istou rekapituláciou zaujímavej kariéry, miernym opakovaním sa, prípadne náznakmi samovykrádania, pri počúvaní čudesného diela s prečudesným názvom „Ki“ jednoducho absentuje akýkoľvek náznak rozumnej obhajoby. Toto naozaj nemôže brať vážne ani zhulený losos.
Devin Townsend je v roku 2009 smutným, unaveným umelcom bez nápadov. Prázdnota, umelecká púšť, bezduché prehŕňanie strún elektrickej gitary, španielky, basgitary, nudné hlasové cvičenia. Nechápem, prečo to niekto nahrával. Netuším, prečo to niekto vydáva. Snaha o zachytenie atmosféry dávnych hudobných krás ako „Biomech“ a „Terria“, pseudo-pinkfloydovské pasáže, country, tupé čriepky metalovej agresivity, imitácia Elvisa a popíku 60-tych rokov, jazzové pokusy – všetko bezzubé, všetko zle. Je to skutočne ten istý človek, ktorý vyrážal dych nesmrteľným monolitom „City“? Tento istý maník kedysi zložil pecky ako „Life“, „Traveller“ alebo „Bad Devil“? Ťažko tomu uveriť. A ešte ťažšie je predstaviť si, čo nás čaká na ďalších troch plánovaných štúdiových počinoch, ktoré majú nasledovať po tomto „čilautovom“ čude.
Nepodarok od unaveného génia, ktorý mal ešte oddychovať.
2,5 / 10
Devin Townsend
- spev, gitara, basgitara, klávesy, sample
Duris Maxwell
- bicie
Jean Savoie
- basgitara
Dave Young
- klávesy
Ché Dorval
- spev
1. A Monday
2. Coast
3. Disruptr
4. Gato
5. Terminal
6. Heaven Send
7. Ain´t Never Gonna Win...
8. Winter
9. Trainfire
10. Lady Helen
11. Ki
12. Quiet Riot
13. Demon League
By a Thread: Live in London 2011 (2012)
Epicloud (2012)
Ghost 2 (2011)
Ghost (2011)
Deconstruction (2011)
Addicted (2009)
Ki (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: InsideOut
Stopáž: 66:50
Produkce: Devin Townsend
A mě tohle album celkem pobavilo. Sympatické je, že se Devin pokusil udělat "něco jinak". Od tohoto projektu jsem čekal snahu postoupit zase o kousek blíže k „serioznímu“ (čti masově přijatelnému) hudebnímu projevu, tak jak se to dělo na předchozích deskách. Možná to skutečně byl cíl, ale výsledek je nad očekávání. Takže má u mě DEVIN TOWNSEND body za překvapení a pobavený úsměv, který tahle deska vykouzlila na mých rtech. Hodně pasáží působí sice jako parodie stylů a interpretů, které Rudi zmínil v recenzi, ale řemeslné zpracování tomu dává celkem stravitelnou formu. Docela hezky se mi to poslouchá, stačí jen nebrat to příliš vážně a nehledat v tom metal nebo nějaké umění.
Co blbnete diť je to výborný album. Už jsem myslel že devin potřebuje opravdu odpočinek ale musím zůstat u svého tvrzení že Devin prostě špatný album neudělá.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.