O faktu, že norská blacková scéna byla vždycky tak trochu sama pro sebe, zřejmě není nutno nikoho extra přesvědčovat. Ostatně i VREID, v této souvislosti asi ne úplně nejznámější jméno (přestože nyní má na kontě již čtyři řadová alba), se chovají do jisté míry také tak. Totiž zatímco spousty jiných pějí o válečných dějinách a událostech napříč národnostmi, zeměmi a bojujícími stranami, zůstávají tihle Norové důslednými vlastenci. „Milorg“ je proto albem minimálně pozoruhodným, neboť se na něm snoubí těžkým kovem zlehka načechraný klasický black metal s (konečně kompletně anglickou) lyrikou inspirovanou druhou světovou válkou ve striktně norském vnímání a podání.

„Cause Every Way You Turn,
You Can See How Europe Burns,
Contradictory To Our Leaders Pray,
The War Has Entered Norway“
(„Alarm“)

Každý další průnik do nahrávky černé norské brigády navíc rozkrývá drobnější a drobnější detaily, podle nichž se ona minimální pozornost, věnovaná zpočátku nepříliš hlasitě na sebe upozorňující nahrávce, bohatě vyplatí. VREID jakoby do sebe nasáli to nejlepší z původní blackové chytlavosti (případně jí příbuzné syrové punkové špinavosti) a koketováním s heavy metalovou melodikou stvořili velice vděčnou metalovou kolekci, jejíž účinnost hned tak neodezní. Nejsou samozřejmě první ani poslední, kdo zaexperimentoval v těchto vodách, což je ovšem pro „Milorg“ podstatné až ve druhém sledu. V tom prvním se pěkně po pořádku přehrává všech jeho osm skladeb, a je nutno zdůraznit, že skutečně je čemu naslouchat. Úvodní „Alarm“ startuje absolutně nečekanou melancholickou momentkou na harmonium, a nádech zajímavosti neztratí, ani když se přelije do poctivého blackového nářezu se vším všudy, ba ani když se později její stopáž posune až nad devět minut rozmanitého hracího času. Černé kytarové pochmurno pokračuje v „Disciplined“, jíž rovněž nechybí pohledné melodické sólo a nově také chytlavá vsuvka čistého melodického zpěvu, postavená do protipólu učebnicovému skřehotu zpěváka Stureho. Poté přichází silné okamžiky „Speak Goddamnit“, pojednávající o nacistických výsleších, a my jsme svědky další znamenité (byť klasické) vyhrávky a maximálně úderného refrénu, završeného zhudebněním vzdoru, o nějž v celé skladbě jde. Lahůdka. Dvě části „Blücher“ (alias německého křižníku, potopeného na počátku invaze do Norska) navazují jak v blackovém perfekcionismu (Pt. I.), tak také v čistě instrumentálním heavy metalovém duchu (Pt. II.), a spolu s další ukázkou příklonu k tradicím těžkého kovu „Heroes & Villains“ a druhou, ještě o něco excentričtější instrumentálkou „Argumento Ex Silentio“, představují opravdu mohutná nadechnutí k závěrečnému náporu v titulním opusu „Milorg“. A jako kdyby ten měl pro jistotu ještě jednou a podrobně vyložit o čemže celé album je, přináší znovu ten nejtěžší kalibr, tedy zadumané vybrnkávání v rozjezdu, k němu sice stručný, nicméně zásadně určující riff (protkaný téměř gotickou deklamací zpěvákovou ve slokách) a na špičce toho všeho zcela neprůstřelný refrén.

Důsledky aktuálního počínání VREID jsou tak naprosto zřejmé – jakmile se vám „Milorg“ dostane pod kůži (a že to není zrovna problém), už ho tam odtud nedostanete. A to je dnes, mezi námi metalisty, velice příjemné zjištění.