OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Americké seskupení, pojmenované dle běloruského města, se již potřetí vrací s těžkotonážním, psychedelickým hudebním koktejlem, který je ponejvíce ukotven ve sludgeových a částečně i doommetalových polohách, které mají poměrně blízko např. k výrazivu jejich stájových kolegů UNEARTHLY TRANCE.
MINSK nepatří ke kapelám, které na každé další desce výrazně přehodnocují svoji hudební tvář, a „With Echoes In The Movement Of Stone“ je toho jen dokladem. To, co před lety načrtli na debutní nahrávce, MINSK dále vybrušují a nikterak zásadně se neodchylují od původně vytyčené linie. Čtveřice však i nadále zůstává „mistry“ ve svém oboru – totiž v budování sugestivní psychedelické atmosféry nesoucí se na hřmotných zvukových stěnách, jejichž kostru často tvoří takřka tribální rytmika. Výjimku předznamenává pouze úvodní, na poměry kapely velmi rychlá skladba „Three Moons“, který svým nábojem, pojetím a přímočarou přístupností vystupuje z celkového konceptu desky. Záhy po ní však nastupuje „tradiční“ valivý trans s precizní produkcí Sanforda Parkera, jenž tentokráte nevykazuje tak výrazné výkyvy na sinusoidě – kontrast uřvaného, zuřivého hluku a náhlého zklidnění využívají MINSK zřídka. Hudební a tématická variabilita rovněž není nijak výrazně na pořadu dne – vedle hutné atmosféry se čtveřice zaměřuje především na detailní práci se zvukem, rytmikou a charakteristické vrstvení efektů a samplů, které spolu s distorzí kytar vytváří efektní, o sebe se tříštící zvukové vlny, nad nimiž se vnáší zpěvné deklamace Christophera Bennetta.
MINSK natočili opět o něco méně přístupnou desku, která vznáší nároky především na trpělivost a soustředěnost posluchače. „With Echoes In The Movement Of Stone“ je velmi kompatní nahrávkou, která vás patrně nepřekvapí neslyšeným a to ani v intencích dosavadní tvorby čtveřice, nicméně typické hypnotické rytmy a repetivní motivy podepřené výbornou produkcí, obepínající nyní už tradiční transcendentní témata kapely, dokáží opět navodit příjemný hudební zážitek.
MINSK úspěšně pokračují ve vytyčených hudebních liniích. „With Echoes In The Movement Of Stone“ vás patrně nepřekvapí neslyšeným a to ani v intencích tvorby kapely, nicméně charakteristické hypnotické rytmy a repetivní motivy podepřené výbornou produkcí dokáží opět navodit příjemný hudební zážitek.
8 / 10
Christopher Bennett
- kytara, vokály
Timothy Mead
- syntezátor
Sanford Parker
- baskytara, vokály, klávesy
Tony Wyioming
- bicí
1. Three Moons
2. The Shores of Transcendance
3. Almitra's Premonition
4. Means to an End
5. Crescent Mirror
6. Pigsah
7. Consumed by Horizons of Fire
8. Requiem: From Substance to Silence
With Echoes In The Movement Of Stone (2009)
The Ritual Fires of Abandonment (2007)
Out Of A Center Which Is Neither Dead Nor Alive (2005)
Datum vydání: Úterý, 26. května 2009
Vydavatel: Relapse Records
Stopáž: 63:03
Produkce: Sanford Parker
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.