OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V porovnání s latexovou minulostí značně odlehčeně působí album „Bukkake Express“, které po šesti letech připomnělo existenci projektu KAVIAR KAVALIER. Tvůrčí persóna Necrocock na něj sbíral inspirace během svých objevitelských cest po světě, přičemž už jen letmý pohled do bookletu prozradí, že nejvíce se mu pod kůži(-čku) dostaly Asiatky. Asi o málokteré nahrávce prozradí vše podstatné už její název. Ano, Mr. Necrocock ani nadále nehodlá měnit „filozofické“ zaměření svého projektu. Mění se jen forma a koncept, ale to podstatné v podobě zvláštní chorobné atmosféry a zálibě v méně obvyklých sexuálních praktikách zůstává zachováno. Jinými slovy „Bukkake Express“ z kytarové a gotické minulosti připomene ještě méně, než jeho předchůdce z roku 2002. Důraz je kladen na klávesové nástroje a velmi uvolněnou atmosféru jednotlivých povedených skladeb s převážně po německy zpívanými texty, které především výtečně baví jak svými melodickými linkami („Bukkake Party“, „Jumbo Mambo“), tak i některými skutečně vtipnými slovními hříčkami, či (zdařilými) pokusy o určitou sebeparodii („Necrocock's Radio“, „Ratanovy polykačky“). Deska jako celek tak celkem úspěšně a zřejmě i záměrně evokuje sladká synthpopová osmdesátá léta anebo letní plážové hity. Svět hlavní postavy KAVIAR KAVALIER je možná zvrácený a podivný, ale pohoršen jím může být jen opravdový puritán. Zkrátka, pro vychutnání si „Bukkake Express“ není bezpodmínečně nutné sdílet koníčky tohoto výstředníka. Já si jej pokaždé užívám minimálně stejně dobře, jako Květa svůj pobyt v Japonsku.
7 / 10
Musik Aus Ordinationen (2013)
Bukkake Express (2008)
Studio Y (2002)
+Klinik+ (1996)
Dreams of Kaviar (demo) (1994)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.