THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Francouzská blackmetalová scéna chrlí v posledních letech jedno zajímavé album za druhým, ať už máme na mysli desky od DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, ANTAEUS, PESTE NOIRE či právě OTARGOS. Posledně jmenovaní sice ještě nepředstavují natolik vybroušený či hranice žánru přesahující klenot, ale je otázkou, zda o to sami vůbec stojí. Na rozdíl od výše zmíněných se totiž rozhodli věnovat milimetrově přesnému, chirurgicky vypiplanému, chladnému, rychlému black metalu, kde není příliš prostoru na experimentální hrátky, disharmonické úlety, apod. K tomu, aby nabídli posluchači kvalitní muziku, tyto esence nepotřebují. Vystačí si se standardními postupy, kteréžto plně a adekvátně vyhovují prezentaci jejich kosmologických myšlenek – světa kvantové fyziky, vesmíru a lidské malosti.
Strojový, takřka robotický black metal je k těmto úvahám tím nejlepším hudebním doprovodem. Vše působí až nelidsky propracovaně, každá nota, každá vyhrávka má v celkové konstrukci své pevné místo. Přitom však OTARGOS nezapomínají na pravidla žánru, takže celek, jakkoliv formálně bezchybný, nepostrádá všechny důležité ingredience – ať už máme na mysli zběsilost, agresivitu, rychlost a zlo. V náklepových pasážích se tu a tam mihne zlomek typického blacku ze severu (DARK FUNERAL), onde se zase maně vynoří vzpomínka na slavné krajany ANOREXIA NERVOSA (obzvláště když se k tomu přidá francouzský řev). OTARGOS však nikoho nekopírují, pouze se tu a tam – možná i nevědomky – nechají inspirovat někým ze svých vzorů. Black metal kolující v jejich krvi je ledový, precizní a… nesmírně povedený. Jedno z dílek poslední doby, které opravdu potěšilo, to je „Fuck God – Disease Process“. Ačkoliv mu můžeme vytýkat absenci větší originality, nemění to nic na faktu, že po formální stránce se jedná o dílo dokonalé, a po obsahové o velmi dobré. Proto 8/10.Další kvalitní black metal z Francie.
8 / 10
1. Dawn Of The Ethereal Monolith
2. La Genèse de Dieu
3. The Wall Of Galaxies
4. N-Universe
5. Pour Toi Une Renaissance
6. Four Facets Of The Tetragramaton Sinestre
7. Nullabsolut
8. Erased
9. Entropy Omega
No God, No Satan (2010)
Fuck God - Disease Process (2009)
Kinetic Zero (2007)
Spawn From The Abyss (kompilace) (2006)
Ten Eyed Nemesis (2005)
Codex 666 - Infernal Legions Strike (EP) (2004)
Conqueror, Conqueror...Destroyer (demo) (2002)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.