Mělnicko – pražská formace ANYWAY, pohybující se od počátků své třináctileté existence na tenké hranici mezi hard corem a syrovým rock´n´rollem, právě vypustila do světa své nové (v pořadí již třetí) album. A tak jsem v souvislosti s touto událostí položil několik otázek hned jejím dvěma členům – Jiřímu Nedvídkovi (JN) a Bohoušovi Krejzovi (BK).

Letos jste nahráli již své třetí řadové album, kterému se dostalo názvu „Burden“. Co o něm a o jeho přípravě můžeš říci? Jak dlouho vznikalo? Na jaké značce vyšlo? Co od něj mohou očekávat vaši hudební příznivci?

BK: Příprava trvala asi osm měsíců. Ne že bychom tak dlouho byli zavřeni ve studiu, ale chodili jsme jednou za týden až jednou za dva týdny k Amákovi, který desku produkoval, kde jsme zkoušeli různé nápady, druhé kytary a zpěvy. Deska je podle mne více melodická než ty před ní.

JN: Novinka vyšla v několika formátech. LP s digitálním downloadem (mp3) i CD vyšlo společnými silami na malých značkách Tchichimania a Election Records. Co se týče Election Records, tak jde v podstatě o to, že jsme s Amákem měli v plánu už déle něco podobného udělat, ale teprve teď to dostalo konkrétní význam. Příštím počinem na této naší značce by měl být Amákův nový projekt VATICAN. Zpět tedy k nové nahrávce. Podle mě je to trochu návrat ke starému rock´n´rollu. Jde totiž mnohem víc o samotné písničky než o formu, jakou jsou udělané.

Jaké si s novinkou kladete cíle? Jaké jsou podle vás její přednosti? Jste s ní ve výsledku spokojeni? Jak byste jí vůbec charakterizovali?

BK: Cíl je, aby si ji poslechlo co nejvíc lidí, když už jsme nad ní strávili tolik času. S výsledkem jsem osobně spokojen, jak jinak.

JN: Jasnou předností je podle mě její vyzrálost. Někdo bude možná postrádat trochu toho bezmyšlenkovitého tahu na branku, který byl patrný na deskách předchozích. To ale vystihuje náš současný pohled na muziku. Jde zejména o důraz na jednoduchost a melodii. Je to naprosto přirozený posun bez jakéhokoliv plánování nebo záměru.

Producentem nové nahrávky byl Amák (ex-baskytarista SUNSHINE), jak celou spolupráci s ním hodnotíte?

BK: Byla to dobrá a zajímavá zkušenost. Amák je perfekcionista. Nutí tě ze sebe dostat to nejlepší, i když to třeba bolí, ale na výsledku je to pak znát.

JN: Amák má velký přehled o současný muzice, což je jeho veliká přednost. Je hodně pracovitý a má smysl pro detaily, které se ve finále ukáží, že to vlastně nejsou až zas takový detaily. Jestli mi rozumíš?

Kde se nahrávalo a jak dlouho trval celý studiový proces?

BK: Zpěv se nahrával u Amáka v jeho spižírně, což byla v parným létě docela sranda, kytary u Kuřete v Professional Sound studiu, bicí v Jámor studiu a basa ve zkušebně SUNSHINE. Jak jsem říkal, tenhle samotný proces (až na zpěv, který byl na trochu déle) trval čtyři dny.

JN: Golden Digital Studio je Amákovo domácí studio, kde se dělaly hlavně všechny zpěvy a kytarový aranže, a taky se to tam celý míchalo. Baskytara se točila přes jednu noc u SUNSHINE ve zkušebně na Švábkách. Mastering proběhl v New Yorku ve West West Side studiu.

Vaše minulá deska „Dead End“ vyšla před třemi lety u vydavatelství Silver Rocket, proč v této spolupráci nepokračujete?

BK: Posunuli jsme se hudebně trošku jinam. Rozchod byl po vzájemné dohodě a rozhodně nebyl nepřátelský.

JN: Na obou stranách došlo k posunu, a to ještě tak, že na každé straně jiným směrem.

Každé z vašich tří alb je trochu jiné. Ať už se jedná o zvuk, dalo by se říci i o směr, ale hlavně, každé z nich bylo vydáno úplně jinde. Můžete tedy všechna zpětně zhodnotit, ať už jejich obsah a to, co k nim v současnosti cítíte, tak spolupráci s labely?

BK: No, je to divný, že jo? Asi s námi nikdo nemůže vyjít (smích). Pro mě je každá deska kus života, který neustále plyne, jak ty říkáš, mění směr a chvíle, které se staly, se už nebudou opakovat. Možná i proto je každá z těch nahrávek trochu jiná. Víc asi nebudu rozebírat. Stojím si za každou z nich.

JN: Každá z našich desek monitorovala nějakým způsobem náš život v té konkrétní kapitole. Až na první singly a právě poslední desku, jsme myslím tak čtyřikrát nahrávali u Ondřeje Ježka, a musím říct, že se mi ty jednotlivý „sejšny“ už docela pletou. Do alba „Golf Club“ jsme šli po hlavě. Byla to naše první velká deska. Vůbec jsme nevěděli, co z toho vyleze a jak to má vlastně znít, takže všechno bylo dovolený, což je tam taky slyšet (smích). Ohledně „Dead End“ jsme už nějakou představu měli, ale myslím, že jsme to kvůli určitý, a lze říci i celkový, únavě a hlavně pod vlivem některých nepříjemných událostí tak trochu nedotáhli. Pak se asi stala určitá změna. Začali jsme si vážit víc svého času, který do toho dáváme. Logicky jsme z toho chtěli vytěžit co nejvíc. Změnil se i trochu způsob psaní písniček, kdy zpěv dostal víc místa. Začali jsme taky tvořit v prostředí nový zkušebny. A hlavně na poslední desce jsme dali i prostor Amákovi, aby se na tom podepsal, což jsme tady už celkem probrali.

Zajímalo by mne, které skupiny považují právě ANYWAY za své oblíbené nebo za své inspirační vzory?

JN: Je jich opravdu hodně, ale z těch základních jsou to hlavně – IRON MAIDEN, DEPECHE MODE, FOO FIGHTERS, THE CLASH, FUGAZI, DEAD KENNEDYS, THE HIVES, QUEENS OF THE STONE AGE, MUDHONEY, BEATSTEAKS, THE EIGHTIES MATCHBOX B-LINE DISASTER, AT THE DRIVE-IN a THE BRONX.

Jste skupinou, která preferuje koncerty nebo spíše studiovou práci? Osobně tipuji to první. Kde vás tedy bude možné v nejbližší době nebo přes léto zastihnout?

BK: No, já jsem spíš ten studiovej typ. Radši bych to všechno odehrál z domova, jak říká Méďa – „z pohovky“, ale když už mě tedy vykopou ven, po každým koncertě jsem rád, že jsem tam byl a hlavně to přežil.

JN: Mám rád koncerty, protože se tam vždycky ukáže pravda. Baví mě na tom jak navštěvování nových míst, tak těch starých, prověřených, a díky tomu, že jsem hodně společenský, tak i to setkávání s lidma. Co se týče koncertů, tak doporučuji sledovat naše stránky – myspace.com/anywaycz .

Přeji hodně úspěchů nejen s novým albem a díky za rozhovor.