Nedá se říct, že by pojmenování kapely podle některého z pojmů z Tolkienova díla bylo doménou hudebních spolků oddávajících se grindovému šílenství. Švýcarští MUMAKIL jsou právě jednou z mála skupin náležících do tohoto žánru, které se nechaly inspirovat bohatým názvoslovím světa Středozemě. Ohromný Mumakil - monstrum podobné slonovi, který hledí z obálky jejich nové desky, jakoby rázně varoval nepřipravené před neuváženým střetem s jejím obsahem. Ono se už stačí podívat jen na seznam a především počet skladeb, které skrývá ve svých útrobách a většině je hned jasno.

Když zakládajícího člena hardcoreových experimentátorů KNUT Jeremyho popadla chuť tvořit jednodušší, rychlejší a ještě extrémnější muziku, nemusel na další kumpány čekat příliš dlouho. Je to už 5 let, co MUMAKIL platí svůj desátek do bohaté grindcoreové pokladnice. Letošní přírůstek v podobě „Behold The Failure“ je jejich druhým albem, přičemž to první „Customized Warfare“ z roku 2006 celkem úspěšně odprezentovali i před třemi lety na festivalu Obscene Extreme (taky kde jinde, že?).

S podobnými deskami to zpravidla bývá vcelku jednoduché. Jedno souvětí o tom, že to šlape jak švýcarské hodinky, že se tam střídají rychlé i pomalé pasáže a že to tak díky tomu není příliš jednotvárné, druhé o tom, že zvuk je výborný, což je u tohoto žánru důležité a pak třetí že to sice není nic nového pod sluncem, ale že je to velmi dobře odvedený standard. Sedm bodů z deseti a tím to můžeme celé ukončit. Tak dobře. Abych to neměl tak úplně jednoduché, je potřeba se vyjádřit ještě z několika dalším pocitům, které z ještě stále čerstvé nahrávky těchto Švýcarů převládají. Ty jsou v zásadě pozitivní, nicméně jejich chirurgicky čisté provedení grindcore nekope zadnici s takovou razancí, jak by bylo potřeba. Téměř třicítka skladeb profičí bez nějakých výrazně světlejších momentů, takříkajíc v jedné, kvalitativně o něco lepší než mírně nadprůměrné, rovině. Intenzita projevu je více než solidní, bicí sypou na odpovídající úrovni a neomezují se pouze na přímočarou rychlost, vokální rejstřík na poměry žánru patřičně pestrý – vše od growlingu, přes ječení až po zběsilý jekot a v neposlední řadě i sekyrnická práce rovněž v pořádku. Výsledný produkt však nezapře určitou dávku sterility a snad až příliš mnoho mazáckého přístupu, jaký pozoruji například u švédských COLDWORKER. Z formálního hlediska totiž nahrávce stěží cokoliv vytknout. Problém nastává v momentě, když si posluchač uvědomí, že MUMAKILL sice grindují výborně, ale že ho to kupodivu nebere tolik, jako obdobná tvorba žánrových špiček typu ROTTEN SOUND anebo například THE ARSON PROJECT. Možná tomu chybí víc energie, entusiasmu anebo možná bude problém v mém přístupu k tomuto dílku. Na každý pád však MUMAKIL kopou když už ne první ligu, tak rozhodně bojují v baráži o účast v ní. Nemám pochyb o tom, že v tom boji budou úspěšní, ale z mého pohledu to nebudou mít úplně jednoduché.