Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Někdo by mohl říci, že jde o rychlokvašku vyhnanou monsterwebsajty typu myspace a youtube a do jisté míry by měl pravdu. Nutno ale vzápětí dodat, že u IWRESTLEDABEARONCE je pozornost, které se těší, naprosto zasloužená. Stylové mantinely, které vytyčují tvorbu těchto zvrhlíků z Louisiany jsou širší než delta Nilu do středozemního moře. Od technicky orientovaného grindcore se silným death corovým nánosem se dostáváme k pasážím, které silně koketují s alternativním rockováním, ambientem, velmi jiskrnou industriálně zavánějící elektronizací, jazzrockovými postupy a spoustou dalších méně nápadných žánrových odboček. Okrasnou třešničkou na dortu pak už je fakt, že kapela ukrývá ve svém středobodu ženu, jejíž hlasové možnosti jsou na CD téměř neuvěřitelné. Od hlubokých growlů, přes hektické intenzivní screamo masáže smyslů až k vyklidněným průzračným melodickým linkám, které místy zavánějí BJÖRK. Její hlas zní občas až neuveřitleně, a rozhodně si místy nebudete ani myslet, že podobným hrdlem může disponovat slečna, která na první pohled působí jako intelektuálnější verze Calamity Jane.
Motiv střídá motiv, změny jsou nenadálé, ale přitom zaranžované tak, že výsledek nebudí dojem účelově spatlaného marastu. Představte si žánrovou směs, která bude mít prvky PSYOPUS, GENGHIS TRON, GARBAGE, DILLINGER ESCAPE PLAN a ARSONISTS GET ALL THE GIRLS a získáte kontury tváře, kterou tato deska má. IWRESTLEDABEARONCE představují to, co je mi na některých současných kapelách (tvořících nové trendy) velmi sympatické: technickou a šťavnatou smršť, která je navíc žánrově otevřená a dokáže touto otevřeností skvěle osvěžit materiál. Svým prvopočinem si „Medvídci“ vysloužili zájem snad všech, kteří sledují čerstvé hudební pochutiny v extrémní hudbě a nová deska, která je již na světě, se bude muset opravdu mnoho snažit, aby dokázala přeskočit nastavenou laťku. U mne zatím po prvních několika zběžných posleších za prvotinou o nějakou tu koňskou délku zaostává.
Rozsáhlá paleta žánrů, která jde od technicky orientovaného grindcore se silným death corovým nánosem přes alternativní rockování, ambient až k velmi jiskrné, industriálně zavánějící elektronizaci, jazzrockovým postupům a spoustě dalšího.
1. Ulrich Firelord: Breaker of Mountains
2. Alaskan Flounder Basket
3. Vlork: Mighty Wielder of Sheep
4. Still Jolly After All These Years
5. Corey Feldman Holocaust
6. Firelord Ulrich (Remix By Dada Yakuza)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.