AMORPHIS po příchodu nového zpěváka Tomiho Joutsena rozhodně nezahálí a vydávají již třetí nahrávku v průběhu tří let. Zatímco první z nich, „Eclipse“, byla spíše zklamáním, následující „Silent Waters“ se již stalo poměrně milým překvapením a živou vodou na poněkud potápějící se kvalitu kapely. Aktuální album „Skyforger“, tradičně čerpající z národního eposu Kalevala, kráčí naštěstí v duchu desky předešlé. To znamená, že máme opět co dočinění s poměrně zajímavými skladbami, jež jsou plny povedených a chytlavých melodií.

Samozřejmě se ale nedá příliš hovořit o nějaké zásadní změně v hudebním výzoru. Podobně úkroky stranou AMORPHIS již pravděpodobně nemají v plánu a raději obměňují a pilují k obrazu svému styl, jenž rozvinuli na posledních nahrávkách – nekonfliktní, pohodový, melodický metal s reminiscencemi na předchozí úspěšné roky. Dočkáme se tak spousty momentů, jež by se mohly bez jakýchkoliv úprav vyskytnout na některé ze starších nahrávek a nikdo by nemrkl ani okem. Ať už se jedná o prvky deathmetalové či psychedeličtěji laděné kompozice. Joutsen se evidentně našel, do kapely skvěle zapadl, a s každou další deskou se v ní cítí stále více doma. Tentokrát se častěji než dříve věnuje čistým zpěvům a koneckonců i celá deska působí značně melodicky. Jinak se však jedná o tradiční AMORPHIS posledních let se všemi jejich přednostmi i nedostatky. Zda je to hodně nebo málo, to už musí každý posoudit sám.

AMORPHIS pochopitelně nepřekonávají laťku stanovenou jejich dřívějšími alby, ale o špatné album se rozhodně nejedná. Hitové kompozice, velmi silné melodie, příjemné nápady – to vše tu je. Ocení je však zejména noví, mladí fanoušci, kteří kapelu objevili až s příchodem nového vokalisty. Ti, kteří finské seskupení sledují dlouhodoběji, pak po několika posleších album založí, sáhnou po některé ze starších nahrávek a znovu jej vytáhnou až s příchodem další desky. Ale takový už je hudební vývoj.