Dalo by se říci, že u GENERAL SURGERY vše při starém a vše v pořádku. Švédská grindová eskadra se po mnohaleté existenci teprve před třemi lety představila s debutním albem „Left Hand Pathology“, které ji představilo jako vyspělou extrémní partičku libující si v promyšlené gore image patologických nadšenců. Vyspělý a velmi podařený debut se letos dočkává svého následovníka, jenž by se dal jednoduše shrnout jako jeho rozšířená verze.
Švédové sice naštěstí nehodlají pouze v klídku parazitovat na své vlastní minulosti, ale zároveň nemůže být příliš řeči o nějakém posunu hudebního výrazu. Patnáctka krví nasáklých kousků vám na časové ploše o něco málo minut přesahující půlhodinku opět předvede, zač je toho skalpel a skeptikům, které jakýkoliv pohled na fešné promofotky těchto vykuků okamžitě znechucuje, se pokusí dokázat, že i takhle přízemní téma lze zpracovat s (pravda poněkud chorobným) šarmem a obdařit jej příjemně nakažlivou atmosférou. To koneckonců GENERAL SURGERY výborně zvládli už na svých starších nahrávkách a nejinak je tomu i v případě „Corpus In Extremis“. Opírajíc se o své solidní instrumentální schopnosti tvoří v rámci žánru velmi pestrou a řekněme, že i komplikovanější muziku, které nechybí mnohé povedené vychytávky a překvapivé rytmické změny. Kytarové sólo ve „Virulent Corpus Dispersement“ je toho jedním z nejpádnějších důkazů.
Pečlivé práci neunikla ani vokální stránka věci. Rejtřík hlasových eskapád vycházejících z hrdla Dr. Sahlströma a občas i jeho kolegů zahrnuje všechny „důležité“ položky, jako jsou hluboký growling či výše položené skřehotání a další podobné vylomeniny. Právě i takovéto drobnosti a zdánlivě úsměvné záležitosti, jakou rejstřík hrdelních pazvuků nepochybně je, znamenají v celkovém provedení jednotlivé důležité detaily, které tvoří komplexní žánrovou nahrávku. V tomto směru jsou GENERAL SURGERY naprostí perfekcionisté. Praktický každý aspekt jejich nového alba působí dojmem dokonalé a svědomité přípravy a snahy nepodcenit ani ten nejtitěrnější detail. Ať už hovoříme o výborné produkci, která má daleko do kanálového zvuku různých obskurních gore partiček, jejichž nahrávky jsou určeny skutečně jen pro tu nejužší skupinu fanatiků, nápadité a pestré hudbě, jež musí potěšit i uši těch vyznavačů extrémnějších metalových forem, kterým není příliš po chuti tématika krvavě zbarvených roušek, anebo o celkové atmosféře nahrávky, která dokonale vystihuje prostředí okachličkovaných podzemních piteven.
Rozdíly mezi „Left Hand Pathology“ a „Corpus In Extremis“ jsou prakticky minimální, ale GENERAL SURGERY jsou (alespoň prozatím) přesně ten případ, kdy je kritika za minimální hudební posun zbytečná. S grácií a přehledem servírovaná krvavá flákota je velmi chutná i napodruhé a co bude příště, teď prostě nemá cenu řešit.