À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už je to nějaký pátek, co německá firmička Cudgel vydala nové CD německých deathers Cerebrocide. Tihle pánové jsou jednou z těch mnoha německých smeček, které nejsou ani moc známé, ani nějak příliš originální a osobité, ale jsou prostě dobré. Cerebrocide opravdu hrají slušný a šlapavý deathmetal, sice poněkud melodičtějšího ražení, ale stále dost rychlý a ostrý. Je u nich znát thrashový základ. Řekněme, že mají blízko ke Švédsku, ale ne k melodice Gothenburgu. Delusion by se dali charakterizovat jako smíšenina řekněme deathmetalu typu starších At The Gates s deathem, jaký hraje třeba Anasarca na desce Godmachine. Našlo by se i něco z Fleshcrawl a některé thrashovité momenty dávají tušit, že na další desce by se Cerebrocide mohli posunout k vodám, ve kterých momentálně úspěšně loví kapely jako The Haunted nebo Carnal Forge. Najdeme tu řadu sólíček, melodických motivů, pomalejších pasáží i rychlých vypalovaček. Vokál je víc murmur než štěkavý, ale obě tyhle polohy se u Cerebrocide prolínají. Celkem devět věcí na Delusion je docela pestrých a nenudí. Textově nejsou tihle Němci žádný gore a brutal. Třeba hned první věc Under Pressure je o dopingu vrcholových sportovců (v Německu tradičně aktuální téma). Druhá věc Teufelskreis je (jak napovídá název) německy a je o tom, jak se někdo nechá vláčet davem, místo aby šel vlastní cestou. Dále nmátkou Braincell je o odumírání mozkových buněk, Illusion je o tom, že každý si musí najít svou představu ráje, protože každý má o tom vlastní představu. Závěrečná Pedophile Man je o psychické újmě po znásilnění v mládí a (samozřejmě) o pedofilech. Tahle věc hodně zavání Slayer. Nemůžu si pomoci, ale ačkoliv (jak jsem už řekl) nejsou Cerebrocide nějak příliš výjimeční, jejich Delusion je dobře udělaný kus muziky, která šlape a dobře se pamatuje, má dobrý zvuk ze Soundforge studia a i obsahově je o něčem. Takže co hanět? Že nejsou úplně originální? No a co, ale umějí to... Jen ten obal je dost nezajímavý, logo koneckonců taky, ale to zas tak moc neva...
8 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Cudgel Agency
Grafická a zvuková stránka, mne osobne, veľmi nevyhovujú, ale hudobne je to skutočne dosť počúvateľné...
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.