OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Celkem zajímavou skutečnost, že Česká republika vlastní také své QUEENS OF THE STONE AGE, jsem zjistil poměrně nedávno. V případě THE POOH však není přirovnání k slavné stoner rockové sebrance z Kalifornie jen tak nějakým plácnutím do vzduchu, protože si při poslechu jejich alba „Eyes Scream In Cream“ budete mnohokrát opravdu připadat, jako byste právě poslouchali nějaké dosud nevydané album pouštních „Královen“. Podobnost mezi oběma kapelami je tedy velmi silná, ale na druhou stranu se nedá říct, že by čeští THE POOH byli jen nějakým umrmlaným odvarem, který by se před svými věhlasnějšími kolegy musel krčit někde v rohu. Právě naopak. Jejich vzájemná podobnost mi totiž vůbec nevadí, už jenom z toho důvodu, že nový třináctiskladbový komplet od THE POOH je po všech stránkách profesionálně, promyšleně a zároveň od srdce zhotovenou porcí poctivého, hutného bigbeatu v jeho staré americké tradici (tedy s patřičně usazenými bluesovými kořeny) a takový komplet nevychází v našich končinách každý rok. A že se naši podobají na někoho slavného z venčí? V tomto případě věc podružná - deska mě baví.
Songy na albu se dělí do několika skupin, ale ať už jde o typicky roztahaná „Hommeovská“ čísla, masivně hypnotizující posluchače svojí utrápeností, drsné punkové výplachy, stojící na zbustrovaných kytarách, hrubším zpěvu a rock´n´rollové melodice nebo prostě jen o příjemné akustické písničky, celek je zatraceně silný a pestrý. Nemá cenu tady vypisovat záchytné body ani vyzdvihovat jednu položku nad všechny ostatní, protože „Eyes Scream In Cream“ je velice kompaktním dílem, které dýchá obrovským vnitřním kouzlem a zaujetím pro věc. O téhle hudbě není třeba kecat, ta se musí poslouchat. Povinnost pro všechny fanoušky hrubozrnějšího rocku od toho punkově - garážového, přes stoner rock, blues až po různé odrůdy grunge, a proto jí vřele doporučuji.
Velmi silný debut tuzemských následovníků QUEENS OF THE STONE AGE. Pro fanoušky hrubozrného rocku je album nutností.
8,5 / 10
1. Szénsavmentes Song
2. Some Sink Song
3. Chicken Sub Song
4. 43433434 Song
5. Hangover Song
6. Opfeiffer Song
7. Undo Redo Song
8. Cut The Finger Song
9. Country Low Song
10. Kitchen Soup Song
11. Blun Chuck Song
12. Dental Fuck Song
13. Redo Undo Song
Eyes Scream In Cream (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: X Production
Stopáž: 45:31
Produkce: THE POOH + Standa Valášek
tady bez konkurence.....než dorazí Queens
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.