THY CATAFALQUE se ke svému nynějšímu stylu dobrali poměrně kostrbatě. Ačkoli jsou označovaní za původní black metalovou formaci, která dospěla k avantgardě, byla bych s těmito škatulkami opatrnější. Něco, co dohromady kloubí metal jako takový, growling, čistý zpěv, elektroniku, folk i prvky vikingské hudby, se totiž dost dobře do žádného „šuplíku“ natlačit nedá.

Při prvním pohledu na stopáž nové desky „Róka Hasa Rádió“ se o mě začaly pokoušet mdloby. Více než hodina totiž symbolizuje pouze dvě věci – buď budete trpět (ať už postupně se vkrádající nudou, či prostě jen špatným poslechem), anebo čas uplyne tak rychle, že se ani nenadějete a paradoxně vám ve výsledku přemrštěná stopáž spíš udělá radost. Přiznejme si upřímně, že druhá možnost se stává téměř utopií. O to víc ale překvapí a potěší fakt, že tam, kde se snoubí originalita, skvělé nápady a rozmanitost, není „nic nemožné“.

Album je o to zajímavější, že je kompletně nazpívané v rodném jazyce – maďarštině, která zní u THY CATAFALQUE opravdu velmi dobře. Vokály jsou rovněž povedené, ať už máme namysli hlas Tamáse Kátaie nebo hostující Ágnes Tóth. Ostatně celá deska nemá nouzi o kvalitní přizvaná jména. Jako další jmenujme například kytaristu Zoltána Kónyaa a baskytaristu Balázse Hermanna z GIRE. Za zmínku by rozhodně také stál celkový design přebalu, který se se svou líbivou jednoduchostí, myslím nejen pro mě, stal lákadlem.

 „Szervetlen“ začíná pozvolna, jako ambientní skladba, pokračuje téměř až black metalově, aby následně vyústila v jakousi elektrizující folkovou melodii. Vše se neustále mixuje, přidávají se hutné kytary i prvky elektroniky. V rozsáhlých kompozicích si libujeme i nadále – dvacetiminutová „Molekuláris Gépezetek“ má k nudě, přes svou úctyhodnou stopáž, několik světelných let. A někde na oné dlouhé cestě si vypůjčila také vesmír připomínající zvuky. Do folkové části skladby přesně zapadá hlas Ágnes Tóth, který dokresluje danou atmosféru. Závěr, spolu s další skladbou „Köd Utánam“, se však nese ve znamení metalu a zábavně tak rozptýlí sladší aroma. „Urhajók Makón“ nás svou náladou zavede více na sever, místy evokuje až vikingskou inspiraci. Roztančenější melodickou rovinou pokračuje také následující, čistě instrumentální, „Piroshátú“, která by, vzhledem ke svému stále se opakujícímu motivu, snesla kratšího trvání. Téměř po celou svou délku zůstává bez vokálu také povedená „Kabócák, Bodobácsok“. Skvěle by se hodila jako soundtrack k filmu. Klavírním koncem přesahuje do následující doom metalové skladby „Őszi varázslók“, která ze začátku evokuje album „Silent Ruins“ švédských ISOLE.

Říká se, že „závěr patří mistrům“ a u poslední skladby THY CATAFALQUE to vskutku platí. Je jednou z nejlepších, co na albu najdeme. Zvuk kapající vody uvede zklidňující „Fehér Berek“. Dost prostoru je zde ponecháno především nezkreslené kytaře a houslím.

O nedostatku rozmanitosti na „Róka Hasa Rádió“ mluvit opravdu nemusíme, ať už co do inspirace, či použitých nástrojů a zvuků. I přes svou délku deska rozhodně nenudí, ba naopak. Více než hodina strávená v její společnosti se stane příjemnou vzpomínkou na pocity, které rozhodně nebyly všední.