HARDCORE SUPERSTAR nám na počátku letošního června servírují svůj další rock´n´rollový kus. A pokud bych měl novinku nějak úvest a dál pokračovat v pivních metaforách, tak bych napsal, že se tenhle v pořadí již šestý škopek nezdá tak řízným býti a poněkud hůře na chuť jest mu přicházeti. Pojďme tedy hned do toho, ať to ještě nezvětrá.

Než zde začneme rozmazávat míru našeho zklamaní, tak bychom si v první řadě měli přiznat, že jsme s těmito „Kronos” zažili několik neskutečných kaleb. Zvláště ta poslední, vzpomínate na to, jak jsme snili v tý urně, prostě neměla jedinou chybu. Takže, chlapi, i my jsme tak trošku přechlastaní a dost dobře nevíme, čím tu naši držku uspokojit. Největší problém shledávám v délce alba a tím i produkci, která to nebyla schopna ošetřit. Co naplat, že je kapela opět rozjetá jako švédský zájezd směřující vstříc dovolené v Thajsku. Energie je zde rozplizlá do téměr padesáti minut, které jsou vzhledem k aktuálním nápadům HARDCORE SUPERSTAR, založeným na ortodoxním vyznávání omezených možností žánru, zbytečně rušivým luxusem. Je jasné, že za skladby jako jsou „Nervous Breakdown” „Illegal Fun” a „Take´Em All Out” by kdejaké glam/sleazy těleso bylo schopno zastavit svoje zánovní křiváky, tak aby si dopřálo nějaké ty „Balls”. Jejich instalace na novince, bohužel, nezabírá.

Nicméně i tak, chlapi, máme pořád tu čest s hodně obstojným hustým bahnem, které nám neuvaří kdejaký holomek, jenž si v pondělí odbarví vlasy, zvýrazní oční kontury, vezme si sekeru a na sebe nějaký ty šokující hadry a po zbytek týdne svojí fistulí dojímá publikum rebel-love songama. Dokonce i pár milých překvapení nám „Beg For It” přineslo, především zajímavé vypískávané, westernově laděné intro v podobě „This Worm´s For Ennio” jako tribut Ennio Morriconemu. A pojďme si to, chlapi, přiznat, že nečekaně pomalá skladba „ Hope For A Normal Life” v polovině alba, představuje originalní švédské kapky Dr. Theisse, dodávající nám výdrž pro slabší polovinu druhou.

HARDCORE SUPERSTAR prodělali na konci první poloviny svého Mentally Damaged World Tour 2008 akutní změnu na postu kytaristy. Jejich dlouhodobou stálici Thomase Silvera musel narychlo pro turné po Austrálii a Japansku nahradit maestro Vic Zino. Tento bosenský rodák nakonec přijímá nabídku na trvalé angažmá a opouští CRAZY LIXX, kapelu, jenž sám spoluzakládal. Vic však jakoby jenom navlékl pomyslnou železnou košili od Thomase Silvera a žádné větší změny v celkovém hudebním výrazu kapely se tedy nekonaly. Novinka, stejně jako předchůdce, střílí znovu jen ostrými, protože „Beg For It”, „Into Debauchery”, „Shades of Grey”, „Remove My Brain” a „Innocent Boy” jsou kulky, které přímo zasahují buřičskou komoru posluchačova srdce. Vše je tedy zdánlivě v pořádku, ale problém vězí jen v tom, že se do této komory vejde pouze omezený počet projektilů. Rád bych tu papafrázoval refrén písně „Shades of Grey”, který jako by to celé potvrzoval: „I am what I am anyway and I don´t need your shit everyday I´m what I´m, shades of grey”.

„Beg For It” se nese ve stínu fámozního alba „Dreamin´ In The Casket” (2007), ale i tak je to jednoznačně druhá nejlepší věc, kterou HARDCORE SUPERSTAR přivedli na svět. Fandové žánru, nebojte se, i teď dostanete spoustu podnětů k tomu, abyste si vyřvali svojí prdel společně s výtečným Jocke Bergem za mikrofonem. Tak proč tady tolik remcám? Chlapi, jelikož mám tuhle kapelu dost rád, tak by ode mě bylo pokrytecké předstírat, že je vše v pořádku a nezmínit, co mě na ní momentálně trápí.