Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ač se to na první pohled nezdá, dvoučlenné těleso KAUAN nepochází ze země tisíce jezer, nýbrž z ruského Čeljabinsku. Inspirace finskými melancholiky TENHI je však jasně patrná – počínaje samotným názvem kapely („Kauan“ je jedna z desek posmutnělých Finů), názvem nahrávky samotné i částečně finskými texty (zbytek alba je pak nazpíván v ruštině). A podobně jako je působivá tvorba výše zmíněných, je nesmírně zajímavá i tato nahrávka. Tam, kde se však Seveřané utápějí v depresi a nabízejí ticho a ambientní prvky, KAUAN volí zboosterovanou kytaru a vyčarují riff, který případný smutek rozčeří… Jinak je však jejich „Tietäjän Laulu“ nesmírně melancholické, poklidné a mírumilovné. Tu jej dokreslí housle, onde klávesy, přidá se buben… Celek pak působí více (doom)metalově než by byl člověk ochoten zpočátku připustit, ale to opravdu není nijak na škodu. CD navíc plně obstálo i ve zkoušce časem, takže pokud máte rádi hudbu zmíněných Finů (či snad jenom smutné a melancholické melodie), nemůžete s „Tietäjän Laulu“ v žádném případě prohloupit.
P.S. V současnosti již kapela pilně maká na nové desce „Aava Tuulen Maa“.
8 / 10
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
