OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Očekával-li někdo od navrátilců ARTILLERY něco jiného než čistý thrash metal, pak zřejmě není z této planety. Očekával-li někdo, že „When Death Comes“ bude výtryskem thrashové geniality, nesrovnatelným s čímkoliv, co kdy z nářezového metalu vzešlo, je pravděpodobně trvalým bydlištěm poměrně úzce spjat s prvně uváděnou variantou. Ovšem očekával-li někdo, že dánská pětice na novince zahraje v tradičním thrashovém duchu, k němuž se bude snažit přiroubovat cosi ze své vlastní identifikace (zčásti pozměněné šikovným vokalistou Søre Adamsenem), pak zřejmě trefil tenhle stovkový hřebík jak ze stahováku Kerryho Kinga na hlavičku. A ARTILLERY nejenže se snaží znít trochu barevněji, ono se jim to dokonce i daří. Desítka skladeb „When Death Comes“ je proto koláží poměrně přemýšlivého a hustého riffování, jemuž v podstatě nechybí nic zásadního (rozuměj čitelné motivy, pružné aranže, úderné refrény a dokořeňující špetka melodií), a představuje tak kapelu skutečně v celkem úspěšné pozici, možná dokonce úspěšnější, než by se vůbec dalo původně čekat. Je to tedy možná malinko překvapení, ale s ARTILLERY je už definitivně i v roce 2009 nutno počítat jako s jedním z významných hráčů na stylové scéně.
7 / 10
My Blood (2011)
When Death Comes (2009)
One Foot In The Grave, The Other One In The Trash (DVD) (2008)
B.A.C.K. (1999)
By Inheritance (1990)
Terror Squad (1987)
Fear Of Tomorrow (1985)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.