YOB sice oznámili na přelomu let 2005/2006 rozpad, nic však není tak horké, jak se uvaří, a tak se i oregonská trojice po čtyřech letech oddechu vytasila s novou deskou „The Great Cessation“. YOB umí přichystat opojnou atmosféru, doomovou posmutnělost, heavy místa i jakousi neuchopitelnou abstrakci, která obrazně plyne jako dým mezi prsty. Jméno YOB je pro mě spojeno především se vzpomínkou na velmi vydařené album „The Illusion Of Motion“ a zároveň také s mírným zklamáním vůči desce následující. Proto jsem byla velmi zvědavá, jestli se pauza slyšitelně projeví na práci Američanů a samozřejmě také jakým směrem se tato změna bude ubírat.

Po prvním poslechu mám rozporuplné pocity. „The Illusion Of Motion“, která zaujala od prvních tónů a prošla přes značnou škálu pocitů až ke „zdárnému“ konci, to není. Nápady i celkový dojem se zasekly tak nějak na půli cesty. Pěkné, zajímavé momenty střídá šeď a nuda. I přes to však nemám z desky ucelený, ať už pozitivní, či negativní pocit a možná právě jeho absence mě donutí pustit ji ihned znovu, což samo o sobě není špatné znamení.

„Burning The Altar“ je typickou ukázkou výše zmíněné polovičatosti - povedený vokál, střídání poloh i intenzit. Zbytek na mě ale bohužel moc nepůsobí a já se začínám nudit. Stále čekám na nějaké hudební ozvláštnění, nápad, něco, co mě vtáhne, nadchne, překvapí - ale v drtivé většině marně. „The Lie That Is Sin“ kolem třetí minuty přejde do melodie, která mi zčistajasna na pár chvil evokuje album „Eternal Kingdom“ CULT OF LUNA. Následně se však YOB opět přemisťují do typické polohy, přidává se vokál a skladba plyne v melodické rovině i nadále. Bezpochyby jedna z povedenějších. „Breathing From The Shadows“ pokračuje v malinko rychlejší rovině. Zpočátku příjemné zpestření po uspávající „Silence Of Heaven“, nicméně postupně se vkrádající nudě se nevyvarujeme ani tak. S trochou nadsázky je pomyslným opakem ke všemu výše zmíněnému závěrečná „The Great Cessation“. Takhle ano! Tohle je to něco, co desce z mého pohledu chybí - to něco, co dokáže, že se přestanete zabývat svou dosavadní činností a zaposloucháte se. Dvacet minut uběhne neuvěřitelně rychle a mně je jasné, že k albu YOB „The Great Cessation“ se vracet nebudu, ke stejnojmennému tracku ale s velkou pravděpodobností ano.

YOB nenahráli album, za které by si zasloužili nějakou hanu, to určitě ne. S ódami by to bylo ale stejně skromné. Když se na nové album podívám celkově, nemám proti němu nic moc zásadního, stejně tak si ale zpětně nevzpomenu na mnoho okamžiků, při kterých bych si řekla: „Ano, to je to, proč mám jejich stoner doom ráda“, anebo se naopak nezmohla ani na těch pár slov. Právě tyto okamžiky tu postrádám. Jestli jste fanoušky YOB, i pokud kolem nich poprvé procházíte a máte trochu času, poslechněte si „The Great Cessation“. Na žádné srdcové eso to ale nevidím.