VOIVOD, pro mnohé kult a legenda metalového undergroundu. Už v roce 1982 stvořili kytarista Piggy a bubeník Away postavu Voivoda-válečníka, který prochází celým jejich dílem na pozadí futuristických vizí apokalypsy, vesmíru, sci-fi, post apokalyptických válek, samoty a zkázy. Tyto vize je provázely celou cestu od divokého thrash metalu až k prog rocku a psychedelii. Celých 27 let čerpali VOIVOD inspiraci z těchto témat při zhmotňování své hudební představy. Hlavní tahouni Away a Piggy pečlivě pracovali na svém koncepčním díle a ať se zrovna oddávali progrocku nebo se brodili smetištěm strojových metalových riffů, jejich nahrávky si podržely vždy nejvyšší kvalitu. Učili se převážně od artrockových kapel, zejména kapele PINK FLOYD vzdali nejednou hold povedenou coververzí, a možná právě odtud se bere jejich netradiční hudební vyznění. Jejich hudbu skvěle doplňuje, na metal netypický, spíše punkový zpěv, který má na svědomí, dnes snad již vyléčený feťák, Snake.
Výše uvedené tři zakládající členy v roce 2003 posílil basák Jasonic, který přišel rovnou ze samotné METALLIKY a na následujících albech způsobil trochu změnu v celkovém vyznění. Více uhladil, dle někoho možná až moc zjednodušil, jejich hudbu, ale na druhou stranu zase dodal energii na konec kariéry již pomýšlejícím hudebníkům. Budoucnost tehdy vypadala nadějně, mohlo dojít i na masovější úspěch na hudební scéně, avšak nebylo jim dáno. V roce 2005 bohužel odešel kytarový inovátor Piggy navždy z tohoto světa.
Před definitivním ukončením činnosti se však kapela ještě vzchopila a z pozůstalých Piggyho nápadů a demáčů sestříhala a zmixovala toto poslední album. Možná proto, že se mělo jednat o Piggyho rozloučení a ukončení VOIVOD, dali si hudebníci záležet a hned na začátek musím říci, že „Infini“se povedlo. Největší podíl na tom má zpěvák Snake. Z jeho zpěvu je cítit, že našel ideální hlasovou polohu a na tomto albu zazpíval možná nejlépe za celou svoji kariéru. Jeho melodie jsou plné emocí a dokonale padnou k hudebnímu podkladu.
Hudebně se „Infini“ přesouvá do období alb „Nothingface“a „Dimension Hatross“, ovšem s hutnějším zvukem, který má na svědomí zejména efekty upravená a zboosterovaná basa. Příkladem budiž pomalejší skladba plná smutku a zoufalství „Destroy After Reading“, kde baskytara vyplňuje největší prostor. Pohybuje se na frekvenci, kde skvěle doplňuje kytaru a je hodně čitelná. Hlavní prim hraje ovšem jako vždy Piggyho kytara. Jeho rezonující, bzučivé akordy, vytvářející specifický zvuk a nezaměnitelné riffy. Poslechněte si jeho typickou hru v „God Phones“ „Global Warning“ „Morpheus“ „Trasure Chase“. Takhle a s takovýmto zvukem jiný kytarista prostě nehraje. Na albu najdeme jak rychlejší, přímočařejší skladby „Deathproof“, „From The Cave“, tak experimentálnější, pro VOIVOD typičtější věci, z nichž zejména „Earthache“ nebo pozvolna se rozjíždějící „A Room With A V.U.“, nás nechají vzpomenout na jejich majstrštych „Nothingface“ z roku 1989. Můj favorit je ovšem energická, textově vydařená pecka „Treasure Chase“, jejíž refrén jsem dlouho nemohl dostat z hlavy. Pokud jde o VOIVOD musím také zmínit bicí. Away je talent, který hraje po svém. Ať hrne kapelu nekompromisně před sebou nebo hraje technicky, pestře, vždy je poznat jeho styl. Je až s podivem, s jakou lehkostí s kytarou mění tempo a riffy. Třeba v hned první „God Phones“ změní bicí i kytara několikrát tempo a vždy nenásilně a plynule. Celkově je dojem z alba hodně pozitivní a po ne moc povedeném „Katorz“ z roku 2006 beru „Infini“ jako důstojné rozloučení. Album má totiž spád, nenudí, první dvě třetiny „Infini“ jsou naprosto bez chyby. Ke konci alba již nápady docházejí, ale přihlédneme-li k faktu, že kytarista při nahrávání již nežil a materiálu ke zpracování nebylo mnoho, vychází mi stále nadprůměrný výkon. Je nekonečná škoda, že nám Piggy na kytaru už nic nového nezahraje, ale může odpočívat v pokoji, jeho dílo a legenda VOIVOD budou žít stále.