OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Svetlo sveta uzrel štvrtý album kapely MIDNIGHT SCREAM z Veľkého Krtíša. Dlhé čakanie naň sa oplatilo, skupine sa podarilo nahrať najzrelší materiál vo svojej kariére. Kto sleduje tvorbu tejto (už znova) pätice vie, že nestagnuje na mieste, ale s každým albumom sa posúva míľovými krokmi vpred a pritom si vždy zachová vlastnú tvár. „Midnighti“ ostali aj na „War Never Changes“ verní power/thrash metalu, ktorého pritvrdenú formu prezentovali už na predposlednom počine „Shadowplay.“
Skladby s nezameniteľným gitarovým rukopisom Pavla Ďuriša a nespútaným, dravým vokálom Jara Šajgalíka, ktorý sa už medzičasom zaradil k poznávacím znameniam kapely, okorenili klávesy Laca Gilánika. Hoci tentokrát dostali väčší priestor, žiaden návrat k debutu „My Girlfriend Death“ sa nekoná. Sú použité v rozumnej miere, na dokreslenie atmosféry bez toho, že by skladbám odoberali razantnosť a hutnosť. Na albume niet slabého miesta. Pri prvom počúvaní sa vám môže stať, že jednotlivé skladby vám splynú do jedného veľkého celku, a vy máte chuť si album pustiť znova. Neznamená to však, že by materiál bol nečitateľný či príliš komplikovaný, len obsahuje veľa rôznorodých motívov, niekedy s mierne progresívnym nádychom. Každá z deviatich skladieb je silná a každá z nich obsahuje veľa rafinovaných detailov, ktoré pri prvom počúvaní ani nevyjdú na povrch.
Ako sa už stalo dobrým zvykom, kapela si aj tento album, ktorý opäť nahrávala vo svojom domácom štúdiu, vydala na vlastné náklady. Cédéčko doplnila o multimediálnu stopu, kde nájdete texty skladieb, množstvo fotografií, videoklip k skladbe „Fuga Mortis“ a záznam z live vystúpenia, ktoré kapela odohrala začiatkom roka v predprograme Andrého Matosa. Skalní fanúšikovia si najnovší album môžu objednať aj v limitovanej verzii vo forme digipaku.
Zatiaľ najvyspelejší album slovenskej formácie MIDNIGHT SCREAM, ktorý by si nemali dať ujsť všetci vyznávači power/thrash metalu amerického strihu.
Jaro Šajgalík
- spev
Pavel Ďuriš
- gitara
Marek Jamber
- basgitara
Laco Gilánik
- klávesy
Renáto Sanda
- bicie
1. War Never Changes
2. Fuga Mortis
3. Time For Silence
4. Unspeakable
5. Life Is so Divine
6. Vanity
7. Obsessive Love
8. Menticide
9. Voice Of Deception
War Never Changes (2009)
Shadowplay (2007)
The Storm Is Just Coming (2004)
My Girlfriend Death (2002)
My Girlfriend Death (vlastný náklad) (2001)
Midnight Scream (demo) (2000)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.