OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Subjektivně nejpříjemnější překvapení letošního „Basinfirefestu“, chorvatští RISING DREAM, jsou víceméně čerstvým jménem, i když českému posluchači nikoliv úplně neznámým (viz. jejich březnový koncert v Praze či účast na předloňském „Masters Of Rock“). A to přesto, že jejich historie sahá až do roku 2000, kdy vpodstatě vznikli jako hard rockové sdružení pod názvem SAND CASTLE (později poněkud slabomyslně pozměněným na VALHALLA). Nepočítaje nejrůznější demonahrávky, mají totiž na kontě pouze jediné album s titulkem „Failed Apocalypse“ z loňského roku. Živé provedení této nahrávky ve Spáleném Poříčí ovšem prokázalo mnohé její kvality, pročež mám za to, že ohlédnutí za ní našinci rozhodně neuškodí, ba naopak.
Důvodů je povícero, i když tím nejhlavnějším je samozřejmě melodická pestrost a vnímavý autorský přístup. S ním šestice šikovných muzikantů z „nemetalově“ znějícího Chorvatska staví opravdu důkladný a elegantní heavy – power metal se vším všudy a mnohými příjemnými drobnůstkami navrch (když nejvíce slyšitelný příspěvek v tomto směru podávají všestranné a hojně slyšitelné klávesy Ivana Kutijy a stejně tak elastický vokální projev zpěváka Josipa Ruice, čítající mnohé podoby a rejstříky, včetně jednoho velmi výrazně „dickinsonovského“). Vstupní branou je albu titulní věc, jejíž košatost je přímo výstavní a stejně tak charakteristická i pro zbývajících devět skladeb. Uchu lahodící balkánský lidový motiv (i když ten jen jako ochutnávka), prokládaný napěněnou kytarou (až někde na hranici progresivity), členitost pasáží a dokonale úderný refrén. Jen těžko si lze představit, že se tady budou rozdávat jiné nálepky než „svěží heavy – power metalová skladba sklonku prvního desetiletí nového milénia“. Když je ta pravá chvíle, nebojí se RISING DREAM nasadit sólové instrumentální vsuvky, třeba i na úkor zpěvu (vrcholek ledovce v tomto případě hledejme v čistě instrumentální „Spheres“), a naopak, když je zase jiná příležitost, zpěv se zdůrazní a mnohokrát i způsobem, který by zde nikdo nečekal, totiž pořádným řevem až murmurem („Heretic Prophecy“ nebo hodně moderně pojatá „Hated“, jejíž název k tomu ostatně přímo vybízí). Ruku v ruce s tím je téměř každá skladba schopná prosadit se do hlavní role celého alba a spolu s bohatými aranžemi (ve svižné „Dreams Come True“, jež je v závěru zopakována také v akustickém provedení, je k zaslechnutí i hostující ženský vokál) to „Failed Apocalypse“ staví do opravdu zajímavého světla.
S ohledem na to, že jde o prvotinu kapely, by se vlastně dalo dokonce uvažovat i o loňském debutu roku, ale kdeže minuloroční sněhy a žebříčky jsou. Teď a tady se RISING DREAM vrhají na evropská pódia, aby si také udrolili svůj drobeček slávy, a není zkrátka možné přehlížet, že vybaveni jsou k tomu náramně, což ostatně úplně přesně vystihuje i vysoká hodnota jejich albového jedináčka samotného. Tak ať co nejdříve přibude (minimálně stejně zdatný) sourozenec!
Tak trochu heavy - power metalová exotika z Chorvatska, jíž to hraje pěkně barevně a od kovové podlahy.
8 / 10
Josip Ruic
- zpěv
Goran Paleka
- kytara
Joško Barbir
- kytara
Filip Letinic
- baskytara
Ivan Kutija
- klávesy
Igor Goic
- bicí
1. Failed Apocalypse
2. Trivial No More
3. Heretic Prophecy
4. Spheres
5. Hated
6. Dreams Come True
7. Transcend
8. Voices Of Gods
9. Storm
10. Bird Of Prey
11. ... To Dream Alone
12. Dreams Come True (Acoustic)
Failed Apocalypse (2008)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Dallas Records
Stopáž: 55:20
Produkce: Denyken
Studio: Present Sound Studio
Až do Masters of Rock 2010 jsem kapelu neznal. Ranní vystoupení s Inez mě nadchlo, tak jsem se popídil po albech a objevil zatím jen toto, ještě s bývalým zpěvákem. Ale musím říct, že je to skutečně výborná deska, už jsem ji poslouchal xkrát a rád se k ní vracím. Na novinku s Inez jsem zvědavej.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.