Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z nejočekávanějších rockových událostí letoška je za námi – pokud o tom náhodou nevíte, FAITH NO MORE v pondělí vystoupili v natřískané Tesla Areně. A bez zbytečného okecávání si můžeme rovnou říci, že to byl koncert opravdu povedený. Mouchy by se samozřejmě našly – a pojmenujeme si je – ale domnívám se, že u většiny návštěvníků převládla spokojenost.
Celou show odstartovali cca v 19:45 newyorští FIREWATER, které si docela dobře dovedu představit v nějakém menším klubíku, ale prostory pražské haly byly pro ně až příliš veliké. Když k tomu připočteme tradiční úděl předskokana – nekvalitní a až příliš stažený zvuk - dospějeme k závěru, že šlo jako obvykle spíše jen o nezbytné čekání na hlavního účinkujícího. Přestože média o FIREWATER informovala jako o hvězdě tamější klubové scény, nejednalo se o nic víc než o nekonfliktní rock ozvláštněný trombonem a tradičním indickým bubnem, propojený se ska rytmy a východoevropskou (romskou) muzikou, kterou mají tak rádi příznivci Emira Kusturici či GOGOL BORDELLO.
Po nezbytných úpravách nastoupili FAITH NO MORE před obecenstvo přesně podle plánu ve 21 hodin. Pódium bylo ozdobeno rudými oponami a muzikanti byli podle očekávání oděni do společenských oděvů. Člověk, na něhož byla zaměřena největší pozornost – Mike Patton – předstoupil před diváky v červeném obleku, což jenom násobilo jeho démonický zjev a vystupování. Jak už je na tomto turné zvykem, kapela začala celý set příznačnou skladbou „Reunited“, a pak už to šlo v rychlém sledu – „From Out Of Nowhere“, „Land Of Sunshine“, „Caffeine“, „Evidence“… Vzhledem k tomu, že u FAITH NO MORE platí – co skladba, to hit – byl celý koncert ze strany vystupujících strhující jízdou. Navíc setlist byl pro toto vystoupení sestaven opravdu parádně, což mu ještě přidalo na zajímavosti. Klíčovými momenty pak byly zejména uhrančivě odehraná „Last Cup Of Sorrow“ či hitovka „Midlife Crisis“, ale vybrat by se dalo i z jiných. Publikum Pattonovi zobalo z ruky, ať už vřeštěl jako pavián, příjemně melodicky zpíval či syčel a sípal. Jinak si pochopitelně hrál se zvukovými efekty (např. použití megafonu), předváděl zajímavé pohybové kreace a v jednu chvíli sestoupil i do publika. Zastavil bych se však u zvuku – nevím jak jinde, ale v prostoru před pódiem byl dost nevyrovnaný, a kupříkladu taková „Digging The Grave“ byla tímto úplně zmršena. I přesto však jednoznačně zvítězilo nadšení z možnosti vidět legendu, na níž většina publika pravděpodobně vyrůstala. Potěšilo také, že se seskupení, hnáno natěšenými diváky, vyhnulo pouhému přehrání jednotlivých skladeb, ale občerstvilo je občasnou improvizací, úryvkem z aktuálního hitu, jenž ovládá česká rádia („Poker Face“) a koneckonců i Pattonovými proslovy. Úplný konec pak obstarala vhodně zvolená „Pristina“, která uzavírá i poslední řadové album, a pak už se rozhostilo ticho…a potlesk.
FAITH NO MORE tedy potvrdili, že jejich reunion má smysl, jsou v opravdu výborné formě, a nebýt organizačních problémů (moc lidí – málo všeho) a místy nevyrovnaného zvuku, jednalo by se o skvělý koncert. I tak ale – velká spokojenost a příjemný zážitek.
Setlist:
1) Reunited (PEACHES & HERB cover)
2) From Out Of Nowhere
3) Land Of Sunshine
4) Caffeine
5) Evidence
6) Surprise! You´re Dead
7) Last Cup Of Sorrow
8) Poker Face (LADY GAGA cover) / Chinese Arithmetic
9) Easy (COMMODORES cover)
10) Midlife Crisis
11) Epic
12) RV
13) The Gentle Art Of Making Enemies
14) King For A Day
15) Ashes To Ashes
16) Be Aggressive
17) Just A Man
+
18) Chariots Of Fire / Stripsearch
19) Digging The Grave
+
20) Pristina
Foto: pouze ilustrační (© Shirlaine Forrest)
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
