Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedna z nejočekávanějších rockových událostí letoška je za námi – pokud o tom náhodou nevíte, FAITH NO MORE v pondělí vystoupili v natřískané Tesla Areně. A bez zbytečného okecávání si můžeme rovnou říci, že to byl koncert opravdu povedený. Mouchy by se samozřejmě našly – a pojmenujeme si je – ale domnívám se, že u většiny návštěvníků převládla spokojenost.
Celou show odstartovali cca v 19:45 newyorští FIREWATER, které si docela dobře dovedu představit v nějakém menším klubíku, ale prostory pražské haly byly pro ně až příliš veliké. Když k tomu připočteme tradiční úděl předskokana – nekvalitní a až příliš stažený zvuk - dospějeme k závěru, že šlo jako obvykle spíše jen o nezbytné čekání na hlavního účinkujícího. Přestože média o FIREWATER informovala jako o hvězdě tamější klubové scény, nejednalo se o nic víc než o nekonfliktní rock ozvláštněný trombonem a tradičním indickým bubnem, propojený se ska rytmy a východoevropskou (romskou) muzikou, kterou mají tak rádi příznivci Emira Kusturici či GOGOL BORDELLO.
Po nezbytných úpravách nastoupili FAITH NO MORE před obecenstvo přesně podle plánu ve 21 hodin. Pódium bylo ozdobeno rudými oponami a muzikanti byli podle očekávání oděni do společenských oděvů. Člověk, na něhož byla zaměřena největší pozornost – Mike Patton – předstoupil před diváky v červeném obleku, což jenom násobilo jeho démonický zjev a vystupování. Jak už je na tomto turné zvykem, kapela začala celý set příznačnou skladbou „Reunited“, a pak už to šlo v rychlém sledu – „From Out Of Nowhere“, „Land Of Sunshine“, „Caffeine“, „Evidence“… Vzhledem k tomu, že u FAITH NO MORE platí – co skladba, to hit – byl celý koncert ze strany vystupujících strhující jízdou. Navíc setlist byl pro toto vystoupení sestaven opravdu parádně, což mu ještě přidalo na zajímavosti. Klíčovými momenty pak byly zejména uhrančivě odehraná „Last Cup Of Sorrow“ či hitovka „Midlife Crisis“, ale vybrat by se dalo i z jiných. Publikum Pattonovi zobalo z ruky, ať už vřeštěl jako pavián, příjemně melodicky zpíval či syčel a sípal. Jinak si pochopitelně hrál se zvukovými efekty (např. použití megafonu), předváděl zajímavé pohybové kreace a v jednu chvíli sestoupil i do publika. Zastavil bych se však u zvuku – nevím jak jinde, ale v prostoru před pódiem byl dost nevyrovnaný, a kupříkladu taková „Digging The Grave“ byla tímto úplně zmršena. I přesto však jednoznačně zvítězilo nadšení z možnosti vidět legendu, na níž většina publika pravděpodobně vyrůstala. Potěšilo také, že se seskupení, hnáno natěšenými diváky, vyhnulo pouhému přehrání jednotlivých skladeb, ale občerstvilo je občasnou improvizací, úryvkem z aktuálního hitu, jenž ovládá česká rádia („Poker Face“) a koneckonců i Pattonovými proslovy. Úplný konec pak obstarala vhodně zvolená „Pristina“, která uzavírá i poslední řadové album, a pak už se rozhostilo ticho…a potlesk.
FAITH NO MORE tedy potvrdili, že jejich reunion má smysl, jsou v opravdu výborné formě, a nebýt organizačních problémů (moc lidí – málo všeho) a místy nevyrovnaného zvuku, jednalo by se o skvělý koncert. I tak ale – velká spokojenost a příjemný zážitek.
Setlist:
1) Reunited (PEACHES & HERB cover)
2) From Out Of Nowhere
3) Land Of Sunshine
4) Caffeine
5) Evidence
6) Surprise! You´re Dead
7) Last Cup Of Sorrow
8) Poker Face (LADY GAGA cover) / Chinese Arithmetic
9) Easy (COMMODORES cover)
10) Midlife Crisis
11) Epic
12) RV
13) The Gentle Art Of Making Enemies
14) King For A Day
15) Ashes To Ashes
16) Be Aggressive
17) Just A Man
+
18) Chariots Of Fire / Stripsearch
19) Digging The Grave
+
20) Pristina
Foto: pouze ilustrační (© Shirlaine Forrest)
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
