No nazdar, veselí hoši z Jihoafrické republiky vyrukovali s novým albem. Žel neslyšel jsem jejich poslední desku Fink, která už nesla stopy nových postupů, takže mohu vycházet jen ze staršího Sixtimesnine. Groinchurn ani na Sixtimesnine už nebyli tou kdysi grindovou smečkou. V současnosti jsou agresivním, veselým a kopajícím hybridem mezi grindem, punkem, HC a trochu i deathem. Od všeho tu najdete něco, ale vokálně převažuje punkově uřvaná nasranost. Whoami je nápadité a je znát, že Groinchurn stále hledají něco jiného a nechtějí se opakovat. Hledají asi sami sebe, a proto album nazvali Whoami, neboli Who Am I (čili „kdo jsem?“). No já má spíš pocit, že to měli nazvat Whereami, čili „kde jsem?“, protože deska se jaksi ne a ne udržet na jednom místě. Groinchurn poskakují z rohu do rohu a přitom si ze všeho dělají prdel. Třeba pátá věc Rotaludom má nejen divný název, ale i úvodní motiv. Nejvíc se mi líbí rychlá grindovka Re-evolution. Nevím, na Sixtimesnine mne ten pocit nenapadl, ale nový Groinchurn mi připadá jako něco, co kdysi udělali udělali Faith No More v „metalu“. Akorát že Groichurn to udělali v grindcoru. Prostě serou na všechno a mastí všechno dohromady a po svém. A všechny ty nápady a brejky mají Groinchurn výborně a s nadhledem instrumentálně zmáknuté. Prostě dobře udělaná muzika, texty veselé, ale řádně nasrané, co dodat? Nemůžu říct, že by to nemělo něco do sebe, sem tam si tu desku poslechnu, ale celkově je taková divná. Sixtimesnine bylo lepší, tohle už je na mě moc ujeté. Ale živě to je bomba, to vřele doporučuju!