Za projektem ARKAEA stojí staří mazáci Raymond Herrera (bicí) a Christian Olde Wolbers (kytara) z FEAR FACTORY. Hudba byla dokonce původně psána pro plánované album FEAR FACTORY, které se ovšem kvůli neshodám v kapele nekonalo. Změnu slyšíme tedy především ve zpěvu, ale zato pořádnou. Nový frontman Jon Howard z THREAT SIGNAL je borec, který se nešetří a jede celou desku na plný plyn.

Album otevírá prdelnakopávajícím nástupem skladba „Locust“ a kapela nám hned odkrývá všechny své trumfy. Rychlé a náročné kytarové riffování, bicí s kadencí kulometu, změny rytmu, nelidský řev přecházející v refrénu do melodického vokálu. Druhá „Beneath The Shades Of Grey“ a opět stejný model, řežba ve sloce, melodický refrén, dva kopáky. Podladěná kytara neexhibuje, spíš hraje ve prospěch celku, baskytara krom občasných vyhrávek je spíše tušit než slyšet, ale celkový výsledek zní na výbornou. Náklep pokračuje titulní, povedenou „Years In The Darkness“, kde bicí jedou už opravdu na limitu. A v podobném stylu pokračuje celé album. ARKAEA staví často na dvoušlapce Raymonda Herrery. V každé skladbě slyšíme dva ultrarychlé kopáky hrané unisono s kytarou, tento, z minulosti již známý, kulomet pálí tradičně s velkou jistotou. Strojovou atmosféru umocňuje úplná absence kytarových sól.

Oproti FEAR FACTORY najdeme u ARKAEA vyzpívané melodické refrény model - LINKIN PARK, které dělají metalcorový nátěr stravitelnější a posouvají jej někdy až někam do emo oblastí. Například hitovku „Gone Tomorrow“ nebo polobaladu „Lucid Dreams“ si dovedu klidně představit i v playlistu odvážnějšího komerčního rádia. Ovšem neděste se, taková „Awakening“ anebo „World As One“ vás vrátí do reality a ukáže vám, kde je pro hudebníky priorita jejich projevu. Škoda, že uvedených zklidnění není více, neboť právě častější vyběhnutí ze stylu by nahrávce určitě prospělo. ARKAEA většinou používá stejný model skladby, krkolomné breaky a řev v mezihrách/sloce a poté melodický klenutý refrén. Nejlepší z takových skladeb se jeví „Break The Silence“, kde je zmiňovaný postup opravdu povedený. Z tohoto vzorce vybočuje ještě přímočařejší pecka „My Redemption“ jako jedna z mála, kde slyšíme jednodušší bicí.

Zajímavá je též až zarážející podobnost Howardova zpěvu s Chesterem Benningtonem z LINKIN PARK, ovšem zde bych to neviděl jako nevýhodu. Naopak. Spojení uvedeného vokálu s hudebním podkladem od FEAR FACTORY, nyní ARKAEA, není často ke slyšení a zní velmi dobře. Máme tedy na scéně novou metalcorovou drtičku a LAMB OF GOD mají o konkurenci navíc.