Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Píše sa rok 1821. Dvojica mužov na malej záchrannej loďke sa necháva unášať Tichým oceánom nevedno kam, po deväťdesiatichpiatich dňoch na mori už nedúfajú v záchranu. Kapitán George Pollard Jr. a námorník Charles Ramsdell sú dvaja z ôsmich preživších tragédie na lodi Essex. Tragédie, ktorá svojim krutým priebehom neinšpirovala len doommetalistov AHAB pri tvorbe ich nového albumu, motivovala tiež legendárneho spisovateľa Hermana Melvilla k napísaniu knihy „Moby-Dick“.
"Lord, why would thou leave us so misled? How many warm hearts would cease to beat In the consequence of it?"
Essex, americká rybárska loď prevrhnutá nadrozmernou veľrybou, mala na palube len tri záchranné člny schopné poňať dovedna dvadsaťjeden ľudí. Vybavení minimom zásob sa námorníci vydávajú na nehostinný oceán. Nevediac, čo ich tam čaká, nepoznajúc podmienky, s ktorými sa budú musieť vyrovnať. Kiež by aspoň jeden z nich videl dokumenty Beara Gryllsa. Dehydrovaná a vyhladovaná posádka sa postupom času uchyľuje ku kanibalizmu, k pitiu vlastného moču. Pojedanie mŕtvych vystriedala selekcia jednotlivcov ako obetí pre dobro celku. Sedem ľudí zabitých a následne zjedených. V čase, keď stroskotancov našla rybárska loď Dauphin, boli spomínaní dvaja muži nažive už len vďaka ohlodávaniu kostí pozostalých. A zvyšok rozdeleného mužstva na tom nebol o nič lepšie. Strašné svedectvo o ľudskej morálke v extrémnych časoch a situáciách.
Rovnakou mizériou je nasiaknutá aj nová doska nemeckých AHAB – „The Divinity Of Oceans“. Ak Daniel Droste, frontman kapely, hovoril v niekoľkých rozhovoroch o tom, že ide o najvyspelejšie dielo v ich diskografií, nemožno s ním nesúhlasiť. Naozaj, funeraldoomoví námorníci zapracovali na zvuku, epickosti, komplexnosti hudby. Konečne zlepšili aj hru na bicie. Oveľa dôležitejším atribútom skutočne výborného albumu je však intenzita, spracovanie nápadov a v tomto smere už AHAB dokázali oveľa väčšie veci. Po formálnej stránke nedokonalé, ale atmosférou skvelé EP „The Oath“ a takisto veľmi dobrý debutový album „The Call Of The Wretched Sea“ novinku od Napalm Records v mnohých smeroch prevyšujú. V snahe spestriť vlastnú hudbu a vtlačiť nahrávke ešte viac bezútešnosti používa Daniel Drost oveľa viac čistý spev. Kiež by však bol presvedčivejší a nebalansoval toľko na hranici falošnosti.
Tradične silnou stránkou AHAB je striedanie rozjímavých pasáži s tými nekompromisnými. Primeraný cit pre moment. Aj vďaka nemu je viac ako hodinová stopáž albumu len málo unavujúca. A aj jeho zásluhou kvarteto hudobníkov až tak nepripomína súputníkov TYRANNY, na ktorých hudbu sa spočiatku ponášalo asi najviac. Extrémne pomalé tempo a neľudský growling majú spoločný doteraz, AHAB však už pôsobia v trochu iných vodách. Ostáva na posúdení jednotlivca, či je to dobre, alebo nie.
"Oil soaked timber, wooden bone Whatever fate - God knows alone I pray for him to watch our trail For I know: to kill we sail"
Počúvať „The Divinity Of Oceans“, nemať k dispozícií texty a nepoznať koncept, ktorý za nimi stojí, je zbytočným ukracovaním sa o hlbší zážitok. Noví AHAB totiž nie sú len o hudbe. Silný príbeh dodáva albumu svojské čaro, buduje akúsi nadhodnotu. Mierne zmeny, ktoré do svojej tvorby hudobníci okolo Daniela Drosteho zapracovali, síce neprinášajú tak sladké ovocie, ako sa pôvodne čakalo, na udržanie určitého kvalitatívneho štandardu to však rozhodne stačí. Nie nadarmo sú AHAB najpopulárnejšou funeraldoomovou formáciou súčasnosti.
1. Yet Another Raft Of The Medusa (Pollard´s Weakness)
2. The Divinity Of Oceans
3. O Father Sea
4. Redemption Lost
5. Tombstone Carousal
6. Gnawing Bones (Coffin´s Lot)
7. Nickerson´s Theme
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.