OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ajajaj... To bolí. Promokazeta, na které je napsáno „recorded live in living room“ obvykle nevěstí nic dobrého. Výjimkou jsou u nás snad jen F.O.B. a jejich dema „ze stodoly“. Když se kapela Murder Persons, která se podle mých informací po deseti (!!!) letech sporadické existence dala opět dohromady, rozhodne nahrát promo, musí to o už něčem být. Jenže jejich Sodoma Gomora je skutečně sodoma gomora, čili průser jak mraky! Dvě nenápadité kytary, špatně naprogramovaný a ozvučený automat Roland a otřesný pseudothrashový zpěv dnes nikoho neoslní. Sorry, ale šest songů, nesoucích se po většinu času v jednom rytmu a třech-čtyřech „kilech“ s texty, které podle „bookletu“ napsal „sám život“, to je žalostně málo. Prý to pánové vydali i na CD. No, podle promo tape si odvažuji soudit, že to nebude o moc lepší. Jestli je tohle materiál, ke kterému jste dospěli za deset let hraní, pak začněte přemýšlet, kde se stala chyba. Sorry, ale po deseti letech vylézt s něčím, jako Sodoma Gomora, to je ostuda jak řemen. Kapela s debilním názvem (co to jako znamená – Murder Persons?), nudnou muzikou a strašnou nahrávkou díru do světa neudělá. Kdyby to bylo první demo, prosím... Možná. Ale takhle - fakt sorry...
1 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Vlastní náklad
Neni to můj šálek kávy!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.