OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všichni nejspíš znáte příběh o tom, jak se kytarista KORN Brian „Head“ Welch, vyčerpaný drogami a náročným životním stylem, vydal hledat pomoc u pánaboha. Opustil hříšníky z KORN a natočil CD „Save Me From Myself“, na kterém nám představuje své nové názory. Jelikož KORN řadím mezi své oblíbence, zajímalo mě, co tento „pokérovaný exot“ vytvořil. Vzhledem k pochybnostem o jeho svéprávnosti jsem nečekal nic extra. Ovšem překvapivě točím toto CD skoro měsíc a ne a ne ho zahodit do koše. Jedná se o jednoduché rockové písničky, hrané v pomalém tempu, zahuštěné „kornovskou“ kytarou a doplněné sem tam klávesy. Škoda jen, že Brian Welch je nezpěvák. Pasáže, kde recituje polozpěvem jsou ještě v pohodě, když se ovšem v refrénech pokouší o zpěv, je to horší. Co se týká hudby samotné, nemám problém. Jedná se o jakousi fúzi metalu a popu se snahou o pobožné vyznění. Sympatická je střídmost (jednoduchost) jeho hudby, Welch upřednostňuje celkový dojem před instrumentálními exhibicemi a musím uznat, že „Save Me From Myself“ je nečekaně originální. Pokud vás neodradí příšerná úvodní „L.O.V.E.“ s rýmováním „Love me/Hate me“, dočkáte se zajímavých momentů. Dětský sbor v „Re-bel“ je dobře zkombinovaný s kytarou, riff v titulní „Save My From Myself“ je podařený a skladby „Flush“ nebo Adonai“ mě baví. Na albu je spousta vaty a skladby, které tam být nemusely, ale pokud „Head“ vypiluje zpěv a vylepší nastoupený styl, můžeme se v budoucnu dočkat zajímavé hudby.
5 / 10
Není to úplná katastrofa, ale doposlouchat se to prakticky nedá na jeden zátah. Je to hróóóózně dlouhý a šíleně stereotypní. Přesto je to lepší než poslední KoRn.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.