Po deseti letech vyplněnými různými splitky, kompilacemi a epíčky, vyšla letos na jaře teprve čtvrtá řadovka kapely COALESCE, jejíž historie se datuje už od roku 1994. V této souvislosti se přímo nabízí motto: Krev, pot a slzy! Jedním dechem dodávám, že právě novinka definitivně potvrzuje jejich status živoucí průkopnické legendy v hardcorovém ranku. Pokud jste se někdy sami sebe ptali, kde ikony momentálně velmi populární mathcorové odnože braly podněty, tak kansaská čtveřice je jednou z možných a správných odpovědí. Ovšem tlačit jejich aktuální počin „Ox“ do nějaké všeobecnější zavedené podškatulky půjde opravdu hodně těžko.

Kvarteto střídmě využívá (drží na uzdě) svůj nesporný talent v kombinaci s úctyhodným kusem svěžího hudebního vizionářství. Kromě očekávaných tvrdězrných kořenů přináší novinka i celistvost, soudržnost a napáditost. COALESCE, zvláště pak kytarista Jes Steineger, se nikdy netajili se svým obdivem pro LED ZEPPELIN, o čemž svědčí i tribut v podobě kompilace „There Is Nothing New Under the Sun”, který se dokonce dočkal i své reedice. Tímto se vlastně dostávám k nějakému kýženému přirovnání, avšak pouze jedinému, jenž mě v souvislosti s američany napadá. Předkládané kytarové riffování mě donutilo k opovážlivé hypotetické představě, kde v hlavní roli Page&spol. hrají něco v hardcorovém kabátku a to ve formě, která je hodně podobná materiálu zaznamenaném na recenzovaném disku.

Pokračujme jemným orientálním odérem, opět úzce souvisejícím s tvorbu rockových velikánů, jenž provoňuje hned několik skladeb. Nejlepším příkladem oné tvurčí podobnosti je skladba „The Purveyor Of Novelty And Nonsense“, kde se ve druhé polovině objevují vložené kastaněty a tamburína doprovázející zmírnění akustickou kytarou, která je po opětovné proměně na elektrickou doprovázena tlumenými zvony na pozadí. Skládání mozaiky nesoucí jméno rozmanitost je dále charakterizováno využíváním recitace a čistého zpěvu. Uveďme „The Comedian In „Question“, vystavěnou na sludge-corových základech, občas decentně podsamplovánou. Podobně jako „In My Wake, For My Own“, což je psycho-noise-corová zahuštenina, kde nám (na)vydechnutí umožní až eterická vokální linka. Inspirace z tradicionálů přinášejí skladby „Wild Ox Moan“ a pochodovými bubny v bridge podkreslená „Dead Is Dead“. Výše zmiňovaná celistvost v souladu s virtuózním šílenstvím všech protagonistů vře pod názvem „By What We Refuse“. Milovníci doprovodných sborů, zkresleného zpěvu a netradičních efektů basové kytary si přijdou na své u závěrečné písně.

Precizní produkci celého vymazleného kotoučku, kterému jednoduše nic neschází a hlavně nic nepřebývá, dokreslují dvě kraťoučké odpočinkové instrumentálky. Obě, umístněné na přelomových pozicích pět a deset, sloužící jako intra k dalším partesům. Inteligentní texty, vynucující si vaše zamyšlení, bych doporučoval prostudovat některým rádoby žánrovým mistrům, kteří si ve svých úderných skákačkách vystačí s variacemi slov: „Hate, fate, punishment mate!“ Dokonalost celého díla konečně umocňuje i překrásně zpracovaný booklet v digipackovém obalu, který hned potom co ho rozbalíte jakoby sám o sobě vysílal jakési vlny jedinečnosti a vyvolával pocit obrovského respektu. Ať dělám co dělám, tak na celé koncepci nenacházím nic, na co bych si mohl ani při největším usílí stěžovat. Upřímně řečeno, vůbec nevím proč nedávám plný počet, asi proto, abych mohl říci, že jsem se nenechal strhnout emocemi.

Album „Ox“ je dokonale vybroušený černý diamant zářící na již tak nalešteném náhrdelníku kapel Relapse Records.