OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američtí agitátoři OH, SLEEPER vtrhli na scénu teprve nedávno (v roce 2006), ale „Son Of The Morning“ je už jejich druhé album. Prostudováním jmen na soupisce zjistíte, že se nejedná o žádné zelenáče (ex-BETWEEN BURIED AND ME, AS CITIES BURN) a poslech CD vás v tom jen utvrdí. Hudba je to náročná a hodně agresivní, zkrátka nic pro slabé povahy. Kapela vydává u křesťanského vydavatelství tvrdé muziky Solid State a proto mě nepřekvapuje, že textová složka se věnuje především Jemu. O tom, že OH, SLEEPER jsou zapálení křesťané, svědčí i fakt, že „Son Of The Morning“ je koncepční dílo o bitvě boha s ďáblem a symbol na obalu má znamenat zlomený pentagram!
Hudba se dá popsat jako ostrý, technický metalcore, který občas zklidní melodická pasáž. Většinu hrací doby ale OH, SLEEPER buší do plných a jejich projev má blízko k nastartované motorové pile. Kytary jsou vytažené hodně dopředu a oba kytaristé předvádí celkem šílené propletence a prstolamy, které jsou ovšem čitelné a seriózně zahrané. Zdatně jim sekundují bicí, které také nejsou zrovna jednoduše hrané. Najdou se pasáže, třeba v „World Without A Sun“, kde vám kostrbaté rytmy připomenou mistry v oboru – švédské MESHUGGAH. Agresivní vokál hlavního zpěváka zavání monotónností a je proto dobře, že jej občas vystřídá kytarista se svým o něco melodičtějším projevem, něco podobného provozují i stájoví kolegové UNDEROATH, zde ovšem není rozdíl mezi zpěvy tak výrazný.
Nejpovedenější kombinaci melodie, sekaných kytar a řevu slyším v „Reveries Of Flight“ nebo v závěrečné „The Finisher“. Těžko však vyzdvihovat jednotlivé skladby, neboť album „Son Of The Morning“ je monolit, který břinčí celou dobu se stejnou hlasitostí a ve stejném tempu. Jednotlivé kusy jsou dost krátké a hodně si podobné, takže album působí jako jedna 34 minut dlouhá skladba. Není to hudba na první poslech, je těžko stravitelná a chvíli mi trvalo, než jsem se prokousal skrz.
OH, SLEEPER se nedaří uniknout pelotonu průměrných jako zmíněným kolegům z UNDEROATH, ale pořád je můžeme řadit mezi nadějné kapely v rámci metal/core scény. Ve prospěch nahrávky hovoří její únosná délka a fakt, že se jedná teprve o druhé album těchto extrémistů. Nasazení mají opravdu zdrcující a hudba je to pozoruhodná. Vyplatí se sledovat, s čím přijdou příště.
Agresivní a technický metalcore.
7 / 10
Micah Kinard
- zpěv
Shane Blay
- kytara, zpěv
James Erwin
- kytara
Lucas Starr
- basa
Matt Davis
- bicí
1. Son Of The Morning
2. The New Breed
3. In All Honesty
4. Breathing Blood
5. Reveries Of Flight
6. World Without A Sun
7. The Fire Dawn
8. A Banquet For Traitors
9. Commissioned By Kings
10. The Finisher
Children Of Fire (2011)
Son Of The Morning (2009)
When I Am God (2007)
The Armored March (EP) (2006)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Solid State Records
Stopáž: 33:56
Produkce: Andreas Magnusson
Studio: Planet Red Studios, Richmond (USA)
Klasickej líbivej sterilní metloš.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.