OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
S COBALT jsme se mohli setkat na těchto stránkách již dříve (viz recenze), ale domnívám se, že teprve nejnovější nahrávka "Gin" je tím albem, které Američany katapultuje mezi (nejen) žánrovou extratřídu. Předchozí deska byla sice obecně považována za velmi dobrou, ale k dokonalosti jí ještě nějaký ten kousíček chyběl. S aktuálním kotoučem se však tato situace mění, dvojice Wunder / McSorley totiž vyrazila na trh s opravdu výtečným albem.
Vše přitom začíná tak nenápadně – vybrnkávaným intrem, k němuž se teprve postupně pojí zboosterovaná kytara, neandrtálské bicí a řádně jedovatý vokál. A stejně tak nepozorovaně - takřka z ničeho nic - začíná ta pravá blackmetalová vichřice ničící vše v okolí. Nejedná se však o nějaký výstřelek, podobně nevyzpytatelně se totiž chová celá nahrávka. Je plná překvapení, změn, vzrušujících momentů a syrové agrese, která je přítomna i v okamžicích, kdy se jednotlivé kompozice překlápějí do své klidnější roviny. Tehdy je však schována někde pod povrchem a skrytě bublá kdesi v podhoubí. Ale nebojte se, v pravý čas se vynoří.
Abychom dostáli škatulkám, COBALT hrají pomalejší black metal říznutý nějakým tím thrashovým elementem (kytary, a koneckonců i celý zvuk působí skutečně hodně řezavě - až to může někomu vadit), přičemž syrové, technické pasáže jsou kombinovány s atmosferickými úseky, pomalu drtícími momenty á la NEUROSIS, šamanskou rytmikou, psychedelickými kytarovými výjezdy a kontemplativními okamžiky. Poté však znovu nastane změna, kruh se uzavře a my se dostaneme opět na počátek – ke špinavé blackmetalové jízdě s naprosto devastující rytmikou, která působí vyhlazujícím dojmem i ve chvílích, kdy si COBALT drží střední až pomalá tempa (a že jich na desce je).
Jak již mohl pozorný čtenář vyčíst z kontextu, album je opravdu značně variabilní a v podstatě neobsahuje nějaké opakující se momenty či refrény v tradičním slova smyslu. Prostě si jenom tak samo o sobě plyne, žije vlastním, pulzujícím životem a hned od počátku zanechává v posluchači nesmírně silný dojem. Ten ještě umocňuje hostující JARBOE, stejně jako texty s odkazy na Hemingwaye či (pravděpodobně vlastní) halucinogenní prožitky.
A závěr? Pro mou osobu bezchybné album, adept na nejlepší letošní nahrávku, či nejzajímavější blackmetalová deska poslední doby. Vyberte si jak je komu libo.
I see animals on the horizon,
Ether flowers, stolen dramamine,
Kerosene, Dopamine, occasional codiene.
Suck the dead skin off your lips with me,
Bloated with your homesick pets,
Silhouettes of pregnant insects.
Jedno z nejlepších alb letošního roku.
9 / 10
Erik Wunder
- bicí, vokály
Phil McSorley
- vokály, kytary
host:
Jarboe
- vokály
1. Gin
2. Dry Body
3. Arsonry
4. Throat
5. Stomach
6. A Clean Well-Lighted Place
7. Pregnant Insect
8. Two-Thumbed Fist
9. The Old Man Who Lied For His Entire Life
10. A Starved Horror
SLow Forever (2016)
Gin (2009)
Landfill Breastmilk Beast (EP) (2008)
Eater Of Birds (2007)
War Metal (2005)
Hammerfight (EP) (2003)
Datum vydání: Úterý, 17. března 2009
Vydavatel: Profound Lore Records
Stopáž: 62:17
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.