OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Podsvětí otevřelo své brány a vydalo poselství o mýtickém čase a o dobách, které nás čekají. Zmutovaná a neustále se měnící hvězda zazářila na naší hudební scénu nečekaným a pro mnohé těžko pochopitelným svitem. Proniknout do tajů nového počinu pražské kdysi doomové sebranky není jistě lehkým oříškem. Mutant Star je výjimečně komplexní dílo, třičtvrtěhodinová plejáda temných nálad, instrumentálních výlevů a výletů z temnot do nikam a zpět. Demimonde vydali desku, která je stylově neortodoxní, v jistém směru neuchopitelná, ale podle mne mnohem metalovější a temnější než naprostá většina spolků, které takové chtějí být prvoplánově. Temnota a existenciální prožitek mýtu, vědomí konečnosti času, ambivalentní jednota dobra a zla – o tom je Mutant Star. Ojediněle vydařené spojení proměnlivých nálad, instrumentálních dovedností, invence, originality a strachu. V jedné chvíli máte pocit, že jakákoli blackmetalová kapela ve výrazu nesahá Demimonde ani po pás, abyste vzápětí hledali jak je možné, že se Demimonde najednou nacházejí ve zvukových experimentech, sahajících do království elektroniky a ambientu. Mutant Star je skutečně jeden třičtvrtěhodinový hudební celek, který je na CD rozdělen do pěti kapitol. Tato deska není o jednotném soudu, případně o rázném odsudku. V Mutant Star musíte hledat, abyste do ní začali alespoň postupně pronikat a hledat všemožné taje, které v ní Demimonde ukryli. Není to jednoduché. Ale pokud budete mít dostatek trpělivosti, poznáte, že Demimonde jsou nejenom neobyčejně drzí, ale především velmi nároční sami k sobě. Nasadili laťku hodně vysoko a jsou natolik sví, že nesnesou srovnání. Martin Čech udělal kolosální čin, když toto CD vydal v až téměř luxusní podobě. Jak běžná, tak digipacková verze totiž obsahuje i výborně graficky zpracované webové stránky, texty, fotky, video a jako bonus starší demo The Warrior‘s Poets ve formátu MP3. Toto CD je fenomén, který z CD obdivuhodně funguje. O to větší je problém přenést celou tuto náladu na pódium.
10 / 10
1. The Tribunal
2. The Orphan And The Demimondaine
3. Absolute Word
4. Advocatus Diaboli (Including Light Escape: De Formula Tota)
5. Black Ring Theatre
Datum vydání: Středa, 22. listopadu 2000
Vydavatel: Epidemie recs., CD-extra
Neuvěřitelně komplexní, barevné, šílené a propracované dílo, které by mělo patřit do zlatého fondu české metalové avantgardy. Co skladba to originální a zdaleka nejen kovový dravec dýchající vlastním životem. Rád se s přítulným výrazem v leskle inteligentních očích otírá o vaše nohy, ale stejně tak by se s chutí zakousl do vašeho krku a vaše tělo rozerval na zkrvavené cáry masa. Děsivou dark metalovou atmosféru doplňuje inteligentní hravá skládačka, která byla sestavena s velkým žánrovým nadhledem. Troufám si tvrdit, že u nás nenajdete jiné album, který by se kovovému hybridu, trefně nazvanému „Mutant Star“ podobalo. Unikát, před kterým kapituluji.
A trosku to starne...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.