Šedá a červená. Barva duševního smutku a barva horké lidské krve. Barvy smrti a života. Barvy nového alba třineckých Reaction Ecstasy Trance odrážejících pochmurnou atmosféru zapomenutého zákoutí naší vlasti. Šedá zákoutí zaprášených ulic, šedé zdi degradujících panelových konstrukcí, šedé postavy spěchající do šedých výrobních hal na pozadí šedých siluet komínů, nad nimiž se převalují děsivá šedá mračna. A přece v žilách tohoto lidského hemžení koluje červená tekutina života, a když se v podvečer roztrhají mraky zoufalství, celý kraj ozáří žhavá rudá záře zapadajícího slunce, prosvítající komplexem zčernalých mohylových konstrukcí.

Klima a život tohoto kraje, sídlící hluboko v duševním jádru R.E.T., daly vzniknout aktuálnímu řadovému opusu. Další standardní doomová kompozice ze severní Moravy? Nikoliv. Pravda, doomové podnebí a místy dlouhé, monotónní pasáže skutečně navozují atmosféru melancholické sebevraždy zkažené rozpolcené duše, avšak nahrávka nenudí, vždy je slepena z kousíčků hudebních střípků, které dodávají každé pasáži unikátní barevný odstín a výsledkem může být barevný mrak životních vzpomínek zabírající celý objem vašeho vědomí. Střídání zádumčivých metalových partů, mlhou zastřených akustických vyhrávek, klavírních výstupů, čistého i hrdelního vokálu, či orchestrálních a klávesových postupů, je předzvěstí skutečného hudebního „majstrštyku“. Invence a nekonvenční postupy, propleteny v metalovém kabátu, tu a onde vyplavou na povrch, nažhaví vás, rozšíří zorničky, přivodí vám Rychlý Existenční Tep, aby na vás vzápětí dopadla nemilosrdná ruka chladné reality v podobě nepsaných klasických postupů, které rozsvěcují krvavě červený semafor této nahrávce kdesi před branami hudební Valhally.

Výborná sólová kytara vnáší do celé nahrávky děsivě mrazící pocit a na pozadí hluboké doomové nálady jiskrně kraluje dlouhým pasážím temného smrákání a její zkušené ztvárnění tak v celé délce alba působí jako živá voda, vytrhávající naše myšlenky z monotónního stesku. Hned za ní se v těsném závěsu drží rytmika, riffující často hutným metalovým hromem. Temný panoramatický výjev pak podporuje nepostradatelné instrumentální drama smyčcového podzimu, mnohdy podporované klávesovou iluzí a impresionistickým klavírem. Všem těmto hudebním klenotům jsou věnovány i samostatné kompoziční party, takže se dočkáme čistých orchestrálních korun stromů beskydských lesů, varhaních variací horských vrcholů skrytých v neproniknutelné mlze, klavírních preludií průzračných bystřin řeky „Olzy“ a akustických vyhrávek deštivého podnebí, to vše dohromady však tvořící kompaktní, vyzrálou, myšlenkovou a úctyhodnou nahrávku, jejíž zvuk z ne mnoho známého třineckého Bluestudia příjemně překvapí. Za nástroji nezůstávají pozadu ani vokální linky, střídající jaksi neobvyklý, místy nervydrásající, zpěv, zabodávající do posluchačova ucha ostrou jehlici a hlavně majestátní smrtící growl, burácející zejména v místech skutečně hrůzu nahánějícího trojhlasého throatu. Především je „In Love With Blood“ však o hudbě. O dokonalé harmonii hudebních složek, pomalu až středně valících se do vašeho mozku jako zhmotnělá noční temnota. Dnešní svět je však dravě nekompromisní, proto také trošku zamrzí, že i při výborných hudebních instrumentálních dovednostech těchto „hutnických virtuózů“ a jejich očividné kompoziční schopnosti, se tato nahrávka nedočkala ještě o něco větších experimentálních výšin a různorodých Radioaktivně Energetických Tornád, protože velké ambice srší z tohoto opusu jako jiskry ze železáren.

R.E.T. dobyli předmostí. K hrdinskému vítězství schází ještě pár krůčků kupředu. Již teď se však nepřátelé obávají nejhoršího a jejich srdce svírá duch starých vychladlých huťařských pecí. A pevně věřím, že nebude dlouho trvat a krev nevěřících bude tuhnout v žilách při další výborné náladové kompozici.