Poslední desku amerických EMERY „..In Shallow Seas We Sail“ mohu s jistotou zařadit mezi nahrávky stylu post-hardcore / emo, které rozhodně stojí za poslech. Zpočátku jsem měl menší problém se vyrovnat s velkou porcí melodických vokálů, sborů a dvojhlasů, ale následně jsem se dopracoval ke zjištění, že se jedná o kvalitní materiál, který s opakovanými poslechy baví víc a víc. EMERY se snaží svoji verzi melodického rocku udělat maximálně pestrou, vylepšovat každý takt a celkový výsledek dotáhnout do detailů. Ve většině skladeb střídají dvě tváře. Jednu tvrdší, více hardcore a druhou melodičtější, přívětivější, která se k jejich textům, zabývajícím se milostnou tragédií, více hodí. Pravda je, že v některých kusech („The Poor And The Prevalent“) zpěv i kytary operují v tak vysokých tónech, že celkový dojem se stává mírně řečeno přeexponovaný, ale na druhou stranu jsou EMERY v rámci stylu rozeznatelní, jistí si sami sebou, produkují zajímavé postupy a melodie. Předchozí desky se blížily spíše ke studentskému punku, než k nějaké moderně, ale čas ukázal kvality této pětky ze Seattlu a EMERY se v současnosti mohou měřit s velkými jmény svého stylu. Proti kolegům BILLY TALENT nebo THE USED jsou ale tvrdší, zajímavější a uvěřitelnější. Ty nejlepší skladby „Butcher´s Mouth“, „Churches And Serial Killers“, „A Sin To Hold On To“ nebo hitovku „The Smile, The Face“ nacházíme kupodivu až v polovině tohoto povedeného alba, které překvapivě moc oddechových nebo zbytečných pasáží nenabízí.