Pamätáte si, čo ste robili, keď ste mali pätnásť? Martin Čech v tom veku pomaly zakladal vydavateľstvo. Z nevinnej, iba hmlistej predstavy chlapca anarchistu sa napokon stal jeden z najdlhšie fungujúcich alternatívnych labelov u nás. Tam však pôsobnosť Epidemie Records nekončí. Martin sa tiež venuje koncertom, a to predovšetkým pre vlastné potešenie. Len ťažko by ste našli iného človeka, ktorému by nijako extra nevadilo prerobených dvadsaťtisíc a naopak by sa tešil z možnosti pohostiť kapely u seba doma. Takto to vyzerá, keď niekto kompletne prepadne hudbe a všetkému okolo nej.

Počiatky Epidemie Records siahajú až do roku 1993. V tom prípade je tvoj label asi najdlhšie fungujúcim metalovým vydavateľstvom v Českej republike, nie?

Pravděpodobně je jedním z nejdéle fungujících vydavatelství. Myslím, že počátky Obscene Productions sahají do stejné doby. Já jsem byl ale v té době více ovlivněn anarcho-hardcore-punk scénou, kde v té době už fungovaly labely jako Malárie Records, Day After, View Beyond a několik dalších.

Koľko si mal vtedy rokov?

Bylo mi necelých 15, když jsem své aktivity rozjížděl.

Zvláštne, že sa našli kapely, ktoré sa rozhodli vydať svoje CD u pätnásťročného chlapca. Aspoň z dnešného pohladu to je priam nepredstaviteľné. Odkiaľ si na to vlastne vzal peniaze? Predpokladám, že to ani v tej dobe nebol lacný špás.

Vydat CD v té době rozhodně nebylo jednoduché. Výrobní náklady byly mnohem větší než dneska a peníze navíc měly úplně jinou hodnotu. Já jsem začínal úplně od nuly, z ničeho. Nejprve jsem vydával xeroxovaný fanzin a vzhledem k tomu, že v tom roce 1993 toho tady moc nebylo, velmi brzy jsem začal od různých kapel dostávat jejich demokazety na recenze. Získal jsem celkem slušný přehled o tehdejší domácí scéně a napadlo mne začít dělat 90-ti minutové kazetové kompilace. Na to jsem téměř žádné peníze nepotřeboval, vždy jsem jenom nakoupil několik kazet a udělal kopie.

Později jsem k tomu rozjel i distribuci demokazet a začal jsem s distrem objíždět koncerty po celé republice. Díky tomu jsem získal solidní základnu lidí, kteří si ode mne začali objednávat věci poštou. Když už jsem měl nějakou zásobu peněz, začal jsem vydávat kapelám na tu dobu hodně profesionální kazety. Duplikované chromky s potiskem a barevným tištěným obalem. Později také vinylová 7" EP. V době, kdy jsem vydal první CD mi už bylo 18 a label začal fungovat zcela oficiálně na základě živnostenského oprávnění.

Mal si vôbec predstavu o tom, ako také vydavateľstvo funguje, keď si do toho šiel?

Měl jsem jen velmi mlhavou představu a hlavně jsem ani nedoufal, že to nabere takový směr. V té době mi připadalo vydat 7" EP jako něco strašně obtížného. Jenomže tehdy tady byl po extrémní muzice velký hlad, začalo se formovat několik nových kapel, všichni se velmi dobře znali z koncertů, kterých nebylo tolik, takže ten start byl potom velmi rychlý. V té době nebyl problém vydat něco kapelám jako INGROWING, MALIGNANT TUMOUR, CONTRASTIC, DEAF AND DUMB. Tedy kapelám, které o něco později začaly na domácí scéně patřit mezi absolutní špičku ve svém žánru. Vše ohledně vydavatelství jsem se učil za pochodu a tak to dělám vlastně až do dneška, neboť vše se neustále vyvíjí, mění nebo někam posunuje. Dělat label teď v roce 2009 je něco diametrálně odlišného než dělat label v polovině 90-tých let.

Už je to rutina?

Ne, tak jsem to nemyslel. Dříve to bylo úplně jiné v tom, že všeho bylo míň a když byla nějaká kapela dobrá, tak se o ní velice brzy vědělo. Potom bylo celkem snadné někoho takového vydat a dále propagovat. Lidé se o dobrých věcech většinou sami navzájem informovali. Vycházely tištěné časopisy, které měly na propagaci nesmírný vliv. Tohle už neplatí. Dnes je všeho mraky, nikdo se v tom už nemůže orientovat dopodrobna a začít propagovat někoho nového je téměř nemožné. Nebo je to možné jen pro hodně velké labely, které na to mají dostatek prostředků a vlivu. Pro malé labely je to hodně mravenčí práce.

Na ktoré zo svojich vydaní si dodnes najviac hrdý a ktoré si naopak oľutoval?

Všechny tituly, které jsem vydal, pro mě byly ve své době nějakým způsobem důležité, ale je zároveň několik titulů, které pro mne znamenají opravdu hrozně moc. Teď naposledy jsem strašně hrdý na nejnovější titul THY CATAFALQUE z Maďarska. Dále jsem moc rád, že u mne vydávají finské projekty AARNI, JÄÄPORTIT a UMBRA NIHIL. Před několika lety jsem byl hodně hrdý na DUSK z Pákistanu a také na to, že jsem měl možnost vydat dva tituly od moravských FORGOTTEN SILENCE. A ještě předtím na DEMIMONDE a HERMAPHRODIT / HERMAFRODIT. A naopak jsem později litoval, že jsem vydal ostravské DISFIGURED CORPSE. Po hudební stránce bylo vše v pořádku, ale po lidské a pracovní stránce se z toho vyklubalo naprosté fiasko.

Čo sa stalo?

Nic dobrého, ale je to již 9 let stará a dávno uzavřená záležitost. Nemá cenu to znovu otevírat.

Spočiatku si sa prostredníctvom Epidemie Records orientoval najmä na HC, grind, death metal a podobné žánre. Dnes sú pod tvojou hlavičkou diametrálne odlišné projekty oveľa okrajovejšieho razenia. Je tu vôbec o podobné veci záujem?

Ano, label prošel opravdu velkým a pestrým vývojem. Je to dáno především tím, že funguje už hodně dlouho, začínal jsem velmi brzy a odráží se v tom můj vkus a hudební vývoj. Nejprve jsem se specializoval na hardcore, punk, crust, grindcore. Později na doom metal, black metal, komplikovaný avantgardní metal atd. V 90-tých letech jsem začal být také velmi fascinován darkambientní a industriální scénou. V té době však bylo velmi těžké se na ni napojit. Přes mé nemetalové tituly jako HERMAFRODIT a M.A.C. OF MAD jsem získával první kontakty. Vše vygradovalo o pár let později, v roce 2004, kdy jsem vydal pražský industriální soubor AGHIATRIAS, který sklidil velmi kladné ohlasy na světové scéně a mně se tím podařilo navázat kontakty snad se všemi labely orientujícími se na tento druh hudby. Začal jsem se tedy více věnovat i distribuci těchto věcí a v následujících letech se i sound labelu posunul více ambientním směrem. Co se týče zájmu o tyto věci, tak musím říct, že jsem spokojen. Pozoruji zvýšený zájem o tento druh hudby.

Z hľadiska hudobného vkusu si teda zažil dosť radikálne zmeny. Nestretol si sa pri nich s pohŕdaním a odsudzovaním? Predsalen, taká punková a blackmetalová scéna k sebe nemajú v súčasnosti veľmi blízko.

S pohrdáním snad ani ne. S odsuzováním ano. Punková scéna byla v té době hodně uzavřená a konzervativní a tím, jak jsem začal dělat více do metalu, pohyboval jsem se na jiných, častokrát větších koncertech, posílal své tituly na recenze do větších časopisů a pro některé jedince z punkové scény to už bylo příliš komerční. Se spoustou lidí jsem ale stále udržoval kontakty a udržuji do dneška, třeba ještě před internetovou érou v 90-tých letech jsem squaterům z Milady nahrával na kazety MOONSPELL, THERION a podobné kapely.

Dnes je myslím HC/punk scéna více otevřená a na metalovou i částečně napojená. Koneckonců ve světě to takhle funguje už řadu let, stačí se podívat na vývoj kapel jako ARCANA, BORIS, SUNN O))), nebo labelů jako Cyclic Law, Peaceville, Southern Lord a mnohých dalších. Je přirozené, že se lidé z různých subkultur navzájem setkávají, inspirují a vymýšlí něco nového.

Spomenul si squatterov a Miladu. Ako vnímaš kauzu, ktorá okolo nej vznikla?

Téměř 10 let s tím místem nejsem v kontaktu, takže se k tomu nemohu nějak objektivně vyjádřit. Sám jsem vzešel z prostředí anarcho-punkové scény, takže k tomu jisté sympatie mám. Na druhou stranu si myslím, že hnutí v současné době postrádá silné osobnosti, které mělo v 90-tých letech a pro mnoho lidí je to jen chvilkové období a někteří na tom vyloženě parazitují. A za téhle situace je těžké dosáhnout něčeho hodnotného a dlouhodobého. Ale jak už jsem řekl, nemohu to objektivně posoudit.

Prechovávaš sympatie k anarcho-punkovej scéne, no na druhej strane si zorganizoval koncert TRIARII, čo je svojim spôsobom soundtrack k totalite. Nevidíš v tom konflikt? Riešiš vôbec tieto veci?

Abych to více upřesnil, chovám spíše sympatie k anarcho-punkové scéně 90-tých let. Dnes už je to někde trochu jinde a já sám jsem už ryzí individualista. Koncert TRIARII jsem samozřejmě řešil a nenašel jsem tam nic závadného ani rozporuplného s tím, co chci dělat. Osobně jejich tvorbu vnímám jako soundtrack upozorňující na různé formy totality, kterou lze vnímat i v globálním kapitalistickém systému, především v jeho současném směřování a snaze o kontrolu a normalizaci. Nicméně pro mne bylo důležité prozkoumat z jakého podhoubí TRIARII vzešli a na koho jsou napojeni a tam je vše v pořádku. Jejich domovská scéna je okruh lidí okolo ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO, IN SLAUGHTER NATIVES, SPIRITUAL FRONT. Oni sami nechávají lidem volný prostor pro interpretaci jejich sdělení a já si nemyslím, že by v tom byla záměrná propaganda. Obzvláště pokud se na to podívám v kontextu k žánru martial / neofolk, tak je tam patrná snaha o maximální stylovou čistotu a zároveň i německý smysl pro detaily. Sám je vnímám podobně jako třeba LAIBACH. A samozřejmě na Prague Apocalyptic Evening hráli, protože je to v současné době naprostá špička ve svém žánru.

Ako sme už naznačili, okrem vydávania CD sa venuješ aj organizovaniu koncertov.

Organizování koncertů je v mém případě jen velmi malá a okrajová záležitost. Čas od času něco udělám především pro vlastní potěšení. Sám toho ani moc nedomlouvám, spíše čekám na nabídky, a když se naskytne něco zajímavého, tak neodmítnu.

Nejraději mám takové koncerty, po kterých mohu kapely ubytovat u sebe doma, pohostit je, popovídat si a má to větší přesah než jen rutinní vztah organizátor / tour manager / kapela. Jsem moc rád, že jsem měl příležitost dělat koncerty kapelám, které pro mne v určitém období hodně znamenaly, především: TROUM, NADJA, AGALLOCH, NEGURA BUNGET, SKYFORGER, MISANTHROPE. Kromě toho jsem počátkem roku 2009 rozjel o něco větší projekt, a sice klubový festival Prague Apocalyptic Evening, který si vzal za cíl zvát do Prahy přední jména světové dark ambient / industrial / folk scény, protože si myslím, že něco takového tu chybělo a nikdo jiný se tomu promotérsky nevěnoval. Tento rok se podařilo festival udělat hned dvakrát, v únoru a v říjnu a chtěl bych v tom pokračovat i nadále, byť rozhodně není pravidlem, že to musí být pokaždé dvakrát do roka.

Posledný Prague Apocalyptic Evening ti z hľadiska návštevnosti príliš nevyšiel. Takže to ešte neplánuješ zabaliť?

Rozhodně není důvod to zabalit. Nedá se říct, že by druhý Prague Apocalyptic Evening nevyšel z hlediska návštěvnosti, spíš nevyšel z hlediska financí. Předem jsem počítal, že to finančně nejspíš nevyjde, otázkou bylo, kolik lidí bude chybět do stavu být na nule. Chtěl jsem pozvat švédskou legendu ARCANA, která je ovšem ve svém ranku jednoznačně nejdražší kapelou. Stála pěknou sumu. Nakonec se ukázalo, že TRIARII, kteří stáli mnohem míň peněz, byli pro lidi možná větším tahákem než ARCANA. Ostatní projekty, které chci dělat, už nejsou tolik drahé, takže by se finanční problém do budoucna neměl opakovat.

Môžeš spomenúť o koľko peňazí si teda prišiel?

Bylo to lehce přes 20 000 Kč.

Slušná suma. Koncerty ktorých lacnejších kapiel to chystáš do budúcna?

Pokud se bavíme o festivalu, tak momentálně žádná konkrétní jména rozjednaná nemám. V hlavě mám několik projektů, o kterých uvažuji. Pokud je cílem festivalu zvát do Prahy to nejlepší ze světové dark ambient / industrial / folk scény, tak pro zasvěcené není tak těžké uhodnout koho dříve nebo později Prague Apocalyptic Evening představí. Ohledně samostatných koncertů mám jisté zatím dva: THE VISION BLEAK, ALCEST a FJOERGYN 2. dubna a ARKONA, TROLLECH, HEIDEN 15. června. V jednání je několik dalších zajímavých kapel jako např. NEGURA BUNGET, SKYFORGER nebo KARJALAN SISSIT.

Hovoril si o tom, že si rád, ak u teba môžu kapely prespať. Ktoré z tých, čo si tu vymenoval, sa na to podujali?

Skoro všechny, akorát MISANTHROPE chtěli hotel a AGALLOCH jeli turné tourbusem. Myslím, že menší kapely moc dobře vědí, že když je někdo vezme k sobě, tak mají větší pohodlí a servis než v levném hotelu. A pro mne je to zase dobrý způsob jak je lépe poznat a dozvědět se něco zajímavého. Poměrně často u mne přespávají různí lidé z hudební scény, i když jim koncert zrovna nedělám a mají cestu kolem. Sám jsem na svých cestách vymetl kde co, takže zase na oplátku rád nabízím svoji pomoc. Zrovna nedávno tu byl na víkend Frederic z kanadského labelu Cyclic Law, který přiletěl na Prague Apocalyptic Evening.

Ako títo ľudia vnímajú Českú republiku?

Jak vnímají ČR tolik nevím, ale Prahu většinou všichni milují. Peter a Ia z ARCANY zde byli na svatební cestě a teď při druhé návštěvě se rozplývali nadšením. Stejně tak Tomas a Rose Marie z ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO o Praze mluví v superlativech. Johan z DESIDERII MARGINIS měl na svém starším albu Karlův most, aniž by v Praze byl, a teď byl rád, že to mohl vidět na vlastní oči. John z AGALLOCH říkal, že by se sem nejraději odstěhoval. Karsten z PENITENT / DENSE VISION SHRINE zde dokonce nějakou dobu žil. NADJA v roce 2007 na svém prvním evropském turné přijeli do Prahy už 2 dny před koncertem a vše si strašně vychutnávali – architekturu, Staré Město, židovský hřbitov. A tak bych mohl pokračovat dál.

Čo ťa na tejto práci vlastne napĺňa, okrem osobného kontaktu s hudobníkmi? Očividne ti z toho neplynú žiadne horibilné zisky.

Stále mne to hodně baví a naplňuje. Vždy jsem se zajímal o muziku hodně ze široka a být přímo u zdroje a v každodenním kontaktu s tím je fajn. Taky mne hodně baví objevovat si pro sebe nové a neotřelé kapely, projekty. Navíc pokud jednou člověk propadne všemu okolo muziky, tak už ho to jen tak nepustí.

Ohledně finanční stránky si také nějak nestěžuji. Horentní zisky to rozhodně nejsou, ale vzhledem k tomu, že se pohybuji v okrajové sféře a navíc v době, kdy originální nosiče kupují téměř pouze sběratelé, tak ani nic jiného neočekávám.

Udržia zberatelia a nadšenci hudobný biznis na nohách? Ako vidíš budúcnosť tejto brandže? 

Těžko říct, ale nejsem úplný pesimista. Myslím si, že vždy budou lidé, kteří budou chtít dobrou hudbu na originálním nosiči a velkou výhodou je, že dnes v době internetu je celá okrajová scéna velmi dobře propojena. A v celosvětovém měřítku těch lidí zas tak málo není.