Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Maďari WENDIGO, ktorých som pred časom označil za obrovský objav a ktorým som prorokoval veľkú budúcnosť ma viacnásobne prekvapili a musím priznať, že nie príjemne. Prvé z týchto prekvapení sa odohralo začiatkom roka 2008, keď skupinu opustil bubeník Crow. Druhým prekvapením bolo ohlásené ukončenie činnosti, síce zatiaľ len dočasné, ale predsa len nečakané. Tretím sa nakoniec stal aktuálny album tejto formácie, ktorý WENDIGO dali voľne k stiahnutiu. Ak som WENDIGO predtým chválil za muziku, ktorú naši južní susedia vyprodukovali na debute, prome a EP, tak teraz som na vážkach. WENDIGO hrajú tak isto a na takej istej (vysokej) inštrumentálnej úrovni, snáď až na nového bubeníka, ktorý predsa len kvality predchodcu nedosahuje. Problém „Audio Leash“ vidím v prílišnom sústredení sa na vytvorenie dokonalého produktu, akoby WENDIGO zabudli, že hlavné je zložiť nenudiace a aspoň trochu prekvapivé aranže. Príliš rovnaké skladby, ktoré sa napokon zlievajú do jedného neidentifikovateľného celku, sú toho dôkazom. Aby som ale len nehanil, zaregistroval som aj krásne momenty, melódie a sóla. Žiaľ, je ich príliš málo na dĺžku tejto nahrávky. Možno boli moje očakávania v súvislosti s touto nahrávkou príliš veľké a preto je aj im moje sklamanie priamo úmerné. Pokúsim sa odbremeniť od tejto ťarchy a napísať záverečné hodnotenie.
„Audio Leash“ je priemerná nahrávka klasickej technickej kapely, niekedy označovanej aj za progresívnu (niektorými aj za „koščoprogres“), ktorá neprekročila svoj tieň a ani hranice strednej Európy - čo pri debute WENDIGO hravo zvládali.
Aj napriek tomu ale v našich končinách len ťažko nájdete nejakú lepšiu kapelu z tohto rangu, len neviem, či tento stav niečo vypovedá o WENDIGO alebo skôr celkovo o stredoeurópskej technicko-progresívnej scéne. Perfektné ovládanie nástrojov a super zvuk proste nedokážu vyvážiť prílišnú fádnosť, nevyrovnanosť a nudu. Škoda.
Ať už to s WENDIGO nakonec dopadne jakkoliv, je třeba ocenit, že svoji (možná) labutí píseň dali volně ke stažení. A to nejen v mp3, ale i ve wavech s obalem. Kdyby se totiž "Audio Leash" nemělo vůbec dostat mezi posluchače, byla by to rozhodně škoda. A v čem že je problém aktuální kolekce oproti "Let It Out"? Ať o tom přemýšlím, jak chci, napadá mě jen jakási uniformita materiálu. Po stránce technické totiž Maďarům nelze tradičně vytknout vůbec nic. Pěkný zvuk, čistá instrumentace, příjemný vokál. Jenže celé nám to jaksi splývá. Tempa, harmonie, melodické refrény - všechno je na svém místě, jen jaksi schází jiskra, která by zapálila a člověk si tak mohl říct: "Pecka." Takhle posluchač dostane vyrovnanou desítku skladeb. Dvě z nich vyčnívají - nudná balada "Condemned" v negativním a skvělá závěrečná "Drift" v pozitivním smyslu - zbylá osmička příjemně uplyne, ale nic víc.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.