„Fast As A Shark, He’ll Cut Out Of The Dark,
He’s A Killer - He’ll Rip Out Your Heart,
On A One Way Track And You’re Not Coming Back,
’cause The Killer’s On The Attack.“

Psal se rok 1982 a již respektovaní (přestože z Německa) průkopníci těžkého kovu ACCEPT položili v písni „Fast As A Shark“ základ jeho dalšímu milníku. Budeme-li se totiž zpětně pídit po genezi speed metalu, musíme (krom jiných) nutně skončit i u nesmrtelného otvíráku čtvrtého řadového alba kapely, symbolicky nazvaného „Restless And Wild“. Praskání gramofonové desky, snímací jehla, plašící se nad německou lidovkou, Udův ječivý výkřik a slovy nepopsatelná souhra Hoffmannovy řezavé kytary a záplavy Kaufmannových dvou kopáků, vrcholící po druhém zopakování refrénu v dramatickém stupňování a geniálním sóle. To byly (a stále jsou) doslova hybatelské stylové okamžiky, jimiž nejslavnější kapela ze Solingenu popohnala své ambice vstříc celosvětovému výsluní.

A ačkoliv by se třeba na základě právě zmíněných řádků mohlo zdát, že zbytek alba se možná poněkud ztrácí v oslnivém lesku svého úvodního velvyslance, není tomu tak ani náhodou. Originální příchuť ACCEPT, promítnutá nejen do průkopnické hry s riffy, jež byly tehdá skutečně a regulérně vynalézány (a v níž byla kapela stále lepší a lepší), byla neúnavně rozvíjena i zde, skladbu po skladbě. Tam zazářil právě nezapomenutelný riffový, potažmo sólový skvost (titulní „Restless And Wild“), jinde pro změnu typicky krákoravý vokální Udův výkon („Shake Your Heads“) nebo naprosto jednoduše nenapodobitelné vyvolávání atmosféry („Neon Nights“, „Ahead Of The Pack“). Občas se ještě dojíždělo na dodoutnávající hard rockové palivo (jako z pekla půlnočního města vystřižená vyřvávačka „Get Ready“ či poměrně přímočará „Don´t Go Stealing My Soul Away“), občas naopak kapela ohlodávala heavy metalovou podstatu svého bytí až na kost („Demon´s Night“, „Flash Rocking Man“). A když už těžkým kovem velmi podstatně omámenému posluchači došla všechna připodobnění, stanul v nejdůstojnějším finále před „Princess Of The Dawn“. Symbolická tečka albu přinášela další přísadu do koktejlu věčnosti, neboť tahle polobalada – polořízná ocelová pumelice měla vše, čím se jen ohromují davy. Geniální melodické motivy, fascinující riff a dobově uhrančivý fantasy text na podnosu z Udova havraního zobáku. Podobně silnou věc myslím i kapela formátu ACCEPT napíše tak jednou, maximálně dvakrát za kariéru.

O to cennější však bylo setkání první a poslední skladby právě na „Restless And Wild“, jinak také na dobové poměry brilantně nazvučeném albu (zejména bicí jednotka je na výbornou), o jehož veškeré kytary se poté, co dal kapele vale Jörg Fischer, postaral osamocený Wolf Hoffmann. Jeho hodnotu lze ostatně vyčíst i z toho, kolikrát se v následujících letech při volbě cover verzí citovalo právě z něj(kupříkladu RAGE nebo HELLOWEEN, či dokonce v rámci „vlastní“ tvorby zmiňme asi nejznámější tuzemský přešlap v arakainovské „Princess“). Není skutečně pochyb – jestli ne vůbec nejlepším, pak je tohle „neposedné a divoké“ album, na jehož obalu nikoliv náhodou hoří dvojice kytar (původně zvěčněná v bookletu předchůdce „Breaker“), rozhodně jedním z těch nejvýstavnějších kusů německého fenoménu ACCEPT.