VEIL OF CONSPIRACY - Shape of Grief
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Almost Home“ je páté album vtipálků EVERGREEN TERRACE, kteří se výstižně prezentují jako punk/metal/hardcore kapela. Zajímavé je, jak uvedené styly kombinují. EVERGREEN TERRACE jsou jako Jack a Tyler z Klubu rváčů, jsou kruťas i slaboch v jednom. Na aktuálním albu se snaží obsáhnout prostor od melodického bigbeatu THERAPY?, přes naštvanost THE EXPLOITED, až po techniku BURNT BY THE SUN, ale bohužel toto střídání stylů příliš nefunguje jako celek. Album otevírá naštvaný lopata-hardcore kus „Enemy Sex“, který vzápětí střídá punkový kvapík „Almost Home“, aby vás poté uzemnil metalcore výplach „God Rocky, Is This Your Face?“, který nejvíce připomíná jejich zlaté časy. Po třetím kousku ovšem jedni EVERGREEN TERRACE odejdou a nastoupí jejich slabší já, které pokračuje oddechovou „We´re Always Loosing Blood“ a melodicko-punkovou „Sending Signals“. Ve většině skladeb se snaží naroubovat líbivé melodie do hardcoru, ovšem tentokráte s rozporuplným výsledkem. Jako by hoši po letech ztráceli sílu. Kam se poděla energie „Wolfbiker“ z roku 2007? Tam to kopalo sakra větší silou. Třeba v sedmé „Failure To Operate“ se skupině podařilo melodii a krutost propojit, ale celkově EVERGREEN TERRACE ustupují z vybojovaných pozic a padají do průměru. Na „Almost Home“ jim navíc paradoxně vychází lépe ta melodičtější poloha na úkor hardcoru, kde by měli být doma. Když přitvrdí, tak to tam prostě není a navíc snaha o metalová sóla vyvolává spíše úsměv. Je mi líto, ale předchozí album bylo lepší.
5,5 / 10
Nahodou! Fajnovka.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.