PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bruno minulé září udeřil se svou první fullenght fošnou, ze které jste mohli něco nakousnout už na eponymním MCD. Přibyly songy navíc, namísto Radka je tu kytara Hireho a za škopky opět Pegas. Bruno a Pegas jsou jasnou devizou kapely, jelikož sami o sobě zaručují kvalitní rytmickou sekci. Navíc Bruno zkombinoval vokály s hostujícím Mikou z I.Nazarene, takže vokální variabilita byla taky zajištěna. A co dál? Hudbu stvořil Bruno a podle toho vypadají kytary. Muzika Hypnos je přímočará, nekomplikovaná a hrne se dopředu někdy jako stíhací tank, někdy těžkopádně jako buldozer. Vzhledem k tomu, že kytary v podstatě kopírují basovou linku (nebo naopak?), nejsou Hypnos ani nijak zvlášť komplikovaní. V podstatě nebýt toho deathovějšího zvuku a vokálů, měli bychom tu thrash. Pro toto tvrzení mluví i fakt, že Hire v sobě nezapře sklony k sólování. Díky tomu jsou mnohé pasáže oživeny jeho prstovou ekvilibristikou, která, ačkoli dobrá, je však klasicky heavy/thrashová A tak Hire místy dostává Hypnos do melodičtějších vod. Po „zlém“ intru vás spálí tři rychlovky Burn The Angels Down, Fatal Shine Of Sky a Infernational. Pak přichází předěl v podobě pomalého a podle mne velmi povedeného „cajdáku“ Lovesong - melodičtější záležitost, proložená Hireho sóly, která se táhne jako med. Připomíná v něčem pomalé věci Dismember v období Killing... Pak na nás vybafne další „intro“ Open The Gates Of Hell... To je opravdu zlé a (sorry) trochu trapné, jelikož v řevu mučených se opakují dvě slova: Inferno... Lucifer... Inferno... Hm, tak nic, no. Ale pak už se zase jede – Sacrilegious a Across The Battlefields... zase se mi vybavují ti Dismember a novější Švédsko, nevím proč. Album zavírají dvě známé věci - Breeding The Scums s minimalismem a povedeným valivým riffem á‘la Unleashed (zase Švédi) a titulní vypalovačka In Blood We Trust se skvěle vychytaným refrénem. A outro... Bruno rozhodně nepřichází s ničím novým ani převratným. Nesází na techniku, ale na údernost a srozumitelnost songů. Pokud jde v Hypnos o tohle, pak je In Blood... rozhodně povedená a dobře udělaná deska, která dobře funguje jak na CD, tak živě. Hledáte-li ale něco nového a neotřelého, pak vás Hypnos svým old school thrash/deathem asi těžko posadí na prdel. Ale Hypnos nejsou Dark, he, he...
8 / 10
1. Incantation
2. Burn The Angels Down
3. Fatal Shine of The Sky
4. Infernational
5. Lovesong
6. Open The Gates of Hell
7. Sacrilegious
8. Across The Battlefields
9. Breeding The Scum
10. In Blood We Trust
11. After The Carnage
Deathbirth (EP) (2023)
The Blackcrow (2020)
The Whitecrow (2017)
Heretic Commando: Rise Of The New Antichrist (2012)
Halfway To Hell (EP) (2010)
Rabble Manifesto (2005)
The Revenge Ride (2001)
In Blood We Trust (2000)
Hypnos (EP) (2000)
Vydáno: 2000
Vydavatel: Morbid Records
Nevím co dodat...jen snad, že ty intra, outra apod., jsou-li umístěna správně (a zde mi přijdou že ano), fakt ´můžu´.Podle mne nejlepší album od Hypnos...co víc si může kapela od debutu přát?
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.