Byl nejopěvovanějším skotským hrdinou, oblíbencem krále, vůdcem šlechty. Byl obávaným válečníkem a mužem s pověstí čestného a oddaného rytíře. Jenže každý člověk s sebou vláčí břímě temných sil, které touží zachvátit duši a zavléci ji do nejtemnějších bažin osudu. A Macbeth navzdory síle nosil v srdci slabost úspěšných mužů – touhu po ještě větší moci. I stalo se, že sveden zrádným proroctvím tří čarodějnic a vemlouváním své chtivé ženy, zákeřně zavraždil krále Duncana a sám se chopil jeho koruny. Zmítán démony viny a strachem z odplaty změnil se v nenáviděného hrůzovládce a tyrana, kterému sudba přichystala hořký konec...

Asi tak by v kostce zněl příběh bájného bojovníka Macbetha, který zažil strmý vzestup a ještě strmější pád. Pěkné předivo na akční pseudohistorický biják nebo... metalové album? Kdo by to byl řekl... A kdo by byl řekl, že metalová verze slavné Shakespearovy tragédie nebude jen triviální selánkou na téma „kterak obávanému válečníkovi stoupla do makovice sláva“, ale velice zajímavou předělávkou klasického příběhu! Koncepčním zpracováním se totiž němečtí REBELLION blýskli až nečekaně jasně. Samozřejmě osnovu alba tvoří především příběh, ale pánové nelenili a integrovali nejen do textů skladeb, ale i do meziher originální úryvky z alžbětinské předlohy. A co víc – dokázali je vybrat a herecky ztvárnit tak, že mnohdy až leze husina po hřbětě. Zejména zpracování scény před vraždou a po vraždě krále je hodné úcty – dalo se to odfláknout, nestalo se. Radok z toho nebude, nicméně jsem mile překvapen nasazenou laťkou! Zasvěcenější čtenář dozajista ocení jak REBELLION vypreparovali nejdůležitější složky příběhu a složili je do fungujícího triumvirátu vypravěč – herecké scény – hudba. Velký příslib pro budoucnost...

Zanechme však epického mlžení a pohlédněmež do lůna orchestřiště. Nedá věru moc práce poznat, kdo tu hraje první housle. Stačí jeden riff a je jasné, že originál se nikdy nezapře. Uwe Lulis sice odešel od GRAVE DIGGER, ale kdo by čekal, že zahodí svůj rukopis? Takže se můžeme těšit na špičkové heavy metalové škrabky, které mají na hony daleko k speed metalovému akrobatismu, zato táhnou přímo na branku. Od toho se odvíjí formulka většiny skladeb – průrazný, přímočarý, chytlavý a dynamický hevík. Zní to vyčpěle? Jenže, dámy a pánové, Lulis je unikát! Jeho jiskřivý a agresivní sound je natolik charakteristický, aby si na něm všichni plagiátoři vylámali chrup.

Pamětníci hrobnické praxe dobře vědí, že ke kytarám se musí nutně přidat kompoziční um – a k tomu charismatický vokál. A ten REBELLION mají. Rejstřík od polořevu, přes zatraceně surové výšky až k čistému zpěvu – toť vizitka pánů Seiferta a Eilena. Do přímočarých skladeb vkládá tandem pěvců všechny ty nezbytné prechorusy, předmostí, mosty a refrény, které tomu dodávají koření. Rebélie sbory poměrně šetří, nicméně v pravou chvíli se dokáží vytasit s nepostradatelný sborovým óóóó, či válečnými pokřiky. To všechno lemují chytlavé refrény, které jsou pravou chloubou žánru – jednoduché, ale účinné (viz. Husbandry In Heaven, Disdaining Fortune, Letters Of Blood... však vy je najdete snadno!). Z průrazných kytarových Lulisáků se tak stávají sošné kompozice, dokonale souznící s náladou příběhu (dobrým příkladem je děsivý a upěnlivý song The Dead Arise – variace na klasické shakespearovské téma zjevení ducha zavražděného). Nelze opomenout ani to, že Uwe má druha sekerníka, což posouvá celé album o chlup dál jeho sólo Hrobařským klasikám – nicméně dalo by se z toho získat více jiskření – propletených sól, dravých souher – to bezesporu. Stejně tak by Rebelantům nemělo ujít, že když příběh graduje, album poněkud ztrácí šťávu – Demons Rising a Die With Harness On Your Back jsou sice dobré skladby, ale přeci jen vyznívají poněkud ploše a postrádají překvapivé momenty.

Ale zvážíme-li s jakou grácií zvládla tahle německá parta obrovskou plochu hudby a jak elegantně oděla nesmrtelný příběh do ocelového hávu, aniž by něco ztratil na své kráse (ba naopak!), zaslouží tohle album ohromný respekt. Rozhodně jeden ze žhavých kandidátů na nejlepší poselství těžkého kovu za rok 2002. A co příště? Že by entrée pokrouceného šeredy Richarda z Glosteru? Nechme se překvapit!