OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Death metal, konkrétně pak ten na techničtější notu sázející, má na Apeninském poloostrově vcelku slušně zakořeněné tradice. Většina z vás si dozajista vzpomene na pojmy typu NATRON nebo GORY BLISTER, ti více zasvěcení pak bez váhání vysypou z rukávu jména jako SEPTYCAL GORGE nebo HOUR OF PENANCE. A právě posledně jmenované římské kvarteto bude v dnešním posudku velmi často citováno, neb má k produkci FLESHGOD APOCALYPSE zcela jednoznačně nejblíže. Ostatně už pohled na sestavu nové naděje italské BDM scény mnohé napoví, hned dvě místa totiž okupují členové HOUR OF PENANCE, konkrétně jsou to multiinstrumentalista Francesco Paoli a dále pak nesmírně zručný bubeník Mauro Mercurio (v jeho případě se však jedná pouze o session záskok). Pakliže znáte „The Vile Conception“ (zatím poslední výlisek z dílny HOUR OF PENANCE), máte už teď z velké části jasno, jaká dějství se asi budou na „Oracles“ odehrávat. Ovšem pozor, mezi poslední studiové výsledky obou zmiňovaných kapel můžeme rovnítko umístit jen těžko, při společné procházce tracklistem debutové desky FLESHGOD APOCALYPSE totiž narazíme hned na celý zástup háčků a odlišností.
Háčkem prvním je fakt, že FLESHGOD APOCALYPSE se snaží fúzovat BDM s klasickou hudbou, což HOUR OF PENANCE nedělají ani v těch nejdivočejších snech. Na jednu stranu výzva pro kapelu, na stranu druhou oprávněné obavy ze strany posluchače (všichni dobře víme, že při pokusech o kombinaci metalové hudby s hudbou klasickou velmi často padá kosa na kámen). Italové na to naštěstí jdou šalamounsky, nepouštějí se do žádných megalomanských projektů a odkazy na mistry klasiky jen velmi decentně reflektují v některých melodiích, „orchestrální aranžmá“ pak nechávají naplno rozehrávat výhradně ve formě outra nebo intra k několika skladbám, kde však již není ani památky po ostrých riffech či Mercuriově blastbeatingu. Ve skutečnosti tedy ke koexistenci obou složek - metalové a klasické - skoro vůbec nedochází, jen stěží tedy můžeme mluvit o nějaké „fúzi“. Ostatně je to možná jen ku prospěchu věci, obávám se totiž, že implementace dejme tomu Beethovenovy páté symfonie do čistě brutal death metalového vzorce by nebyla po stránce kompatibility zrovna nejšťastnější volbou. Dalším rozdílem je melodika, u FLESHGOD APOCALYPSE hrající o poznání podstatnější roli než v nesmlouvavé a přímočaré tvorbě HOUR OF PENANCE. Na druhou stranu je nutné podotknout, že se sice jedná o kytaru líbivou, nicméně v žádném případě ne okatou až exhibující (dejme tomu dle modelu „Diminishing Between Worlds“). Co se ostatních atributů nahrávky týče, dovolím si vyzdvihnout zejména rytmickou sekci, konkrétně pak precizně seřízenou sýpku pana Mercuria (jenž odvádí snad ještě lepší práci než na „The Vile Conception“) a dále pak plnokrevnou a energickou produkci.
FLESHGOD APOCALYPSE si se svou prvotinou pro Willowtip/Candlelight Records ostudu rozhodně neuřízli, ba co víc, okamžitě se zařadili mezi nejsledovanější exportní artikly italské BDM scény. Pro úplnost dodejme, že kapela je v současné době znovu zavřená ve studiu, kde kutí EP s příznačným názvem „Mafia“. A aby toho nebylo málo, sesterští HOUR OF PENANCE zanedlouho vyrukují se čtvrtou řadovou deskou „Paradogma“, žánrový příznivec tedy letos může očekávat nefalšované lukulské hody. Určitě oprávněně, neb „Oracles“ patří mezi ty vůbec nejkvalitnější death metalové záležitosti roku 2009.
Hodně přesvědčivý debut a současně jeden z nejlepších death metalových výlisků za rok 2009.
8 / 10
Francesco Paoli
- kytara, zpěv
Cristiano Trionfera
- kytara
Paolo Rossi
- baskytara, zpěv
hosté:
Mauro Mercurio
- bicí
Francesco Ferrini
- orchestral arrangements, piano
1. In Honour Of Reason
2. Post-Enlightenment Executor
3. As Tyrants Fall
4. Sophistic Demise
5. Requiem In SI Minore
6. At The Guillotine
7. Embodied Deception
8. Infection Of The White Throne
9. Retrieving My Carcass
10. Oracles
Opera (2024)
Veleno (2019)
King (2016)
Labyrinth (2013)
Agony (2011)
Mafia (EP) (2010)
Oracles (2009)
Da Vinci Death Code (split s MODUS DELICTI, ONIRIK a SEPTYCAL GORGE) (2008)
Promo '07 (demo) (2007)
Datum vydání: Pondělí, 30. března 2009
Vydavatel: Candlelight Records / Willowtip Records
Stopáž: 37:44
Produkce: Stefano Morabito
Studio: 16th Cellar Studios
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.