V roce 2005 thrash-core-metalisté GOD FORBID představili v plné síle svojí novou zbraň. Na koncepčně laděném albu „IV: Constitution Of Treason” se jali v hodně široké míře využívat čistých „emo“ vokálů. Toto radikální rozhodnutí, které se však dalo po třetí řadovce „Gone Forever“ dosti očekávat, se mi (na rozdíl od valné většiny vesměs pozitivních kritik) nejdříve hodně dlouho nezamlouvalo a album jsem proto trestuhodně prohlásil za zklamání roku. Později v roce 2008 jsem se však k němu vrátil a zpětně mu složil svojí hlubokou poklonu.

Pátý řadový zásek Američanů vyšel po téměř čtyřleté pauze letos v únoru. Hned na začátku prozradím, že se na „Earthsblood“ pokračuje v prohlubování odkazu velmi uznávaného předchůdce. Čili pokud jste doteď nepřišli na chuť nastolenému „hrubo-emo-mixo“ směru, tak ani nemusíte dále pokračovat ve čtení. Osobně jsem samozřejmě (tedy po znovuobjevení zavržené duše) měl veliká očekávání a napětí jsem si ve starém stylu dotvořil sám - žádné stahování, ale vyčkávání na předprodejní zásilku.

Jako jeden ze základních poznatků bych uvedl, že posluchač musí novince věnovat skutečně hodně času a trpělivosti, aby odkryl všechny její mnohdy zatraceně skryté půvaby. Deska je do nejmenšího detailu profesorsky promyšlená a propracovaná. Začneme hned u vyrovnaného poskládání jednotlivých skladeb ve formaci, jež citlivě operuje se změnami nálad, intenzit a temp, čímž si v tomto náročném a téměř hodinovém poslechovém maratonu udržuje posluchačovu pozornost. Ve všem tom metalovém různorodění se nezapomíná ani na staré ostřejší časy v písních „War Of Attrition“ a „Shallow“. Při výčtu plusů pokračujme mnoha zajímavými kytarovými proplétačkami a s tím souvisejícím i důmyslným angažováním hostů pro některá kytarová sóla (např. na titulním válu se objeví z DARKEST HOUR odejitý Kris Norris). Dále musím zmínit nápadité, avšak nepřeplácané využívání aranží. Klávesy nám vytříbeně dotvářejí atmosféru hned v pěti skladbách. Instrumentální intro „The Discovery“ je v podání piána doplněného orchestrací pod taktovkou Michaela Romea ze SYMPHONY X, jenž se objeví ješte na neskutečném posledním fláku s názvem „Gaia (The Vultures)“. Vrchol však představuje naprosto dokonale vyladěné souznění různých poloh chropčáků a stejně tak čistých vokálů do dvojzpěvů, které album neustále provází. Tato hlasová „kráska a zvíře“ symbióza navíc umocňuje kompoziční klenoty, tedy již zmiňovanou „Gaia (The Vultures)“, titulní skladbu, „Walk Alone“ a mojí nejoblíbenější pecku „Empire Of The Gun“ s vynikajícím textem, vrcholícím v refrénu:

„Soldiers Won’t Be Cast Into Afterlives, For A Fight They Never Believed In.“

Kolikrát jsem až nabyl pocitu, že se jedná o metalový muzikál o deseti dějstvích. V případě, že by se nějaký nebojácný muzikálový promotér (zvláště z našich luhů a hájů) rozhodl stvořit estrádu v podobném stylu, určitě bych mu šikovné pořízky z New Jersey vřele doporučil na konzultaci.

GOD FORBID se sice na novince neposunuli hudebně nějak dál nebo někam jinam, ale své již tak hodně osobité výrazivo jenom dokonale vypilovali. Co bude dál, zvláště po odchodu Dallase Coylea, který se kromě kytary staral i o čisté vokály, uvidíme za pár let. Pro letošek ovšem platí (a dovolím si k tomu parafrázovat) jeden současný promazaný slogan:

„Earthsblood“ Is Not Just A Thrash-core-metal, It’s Metal Engineering.“