OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ALL SHALL PERISH na posledním albu zásadně mění hudební směřování a deathcorovou řezničinu z předchozích nahrávek střídá chuť experimentovat. Aktuální zásek „Awaken The Dreamers“ bych pojmenoval v pozitivním slova smyslu „dokonalá šílenost“. Nároční posluchači, kteří jsou znuděni tradiční metalovou hudbou, nebo ti, kteří hledají pološílené hudební kombinace, mají jedinečnou šanci. „Awaken The Dreamers“ je totiž velmi osobitá záležitost. Mohu nadhodit přirovnání k MESHUGGAH, BURST, HACRIDE, ale stejně to bude vždy vedle. Nejblíže jim asi stojí kolegové BETWEEN THE BURIED AND ME, kteří provozují něco alespoň přibližně podobného. ALL SHALL PERISH na tomto albu hrají z větší části kostrbaté a trhané metalcorové rytmy ve středním tempu, které míchají s melodickými, někdy až epickými motivy a vše doprovázejí nekonečným kytarovým sólováním, které je (až na úlet ve skladbě „From So Far Away") kupodivu ke prospěchu věci. Texty jsou plné frustrace a nespokojenosti a zpěvák to dává najevo dostatečně agresivním způsobem.
Jako otvírák byl zřejmě pro jistotu zvolen tradičnější metalcorový kus „When Life Meant More“, ale hned druhá skladba tento styl pozvolna opouští a nastupují zmiňované melodické motivy. Tyto postupy a nálady dostávají prostor i ve třetí „Never…Again“, kde je nejvíce patrný kontrast zuřivého rifování, jemného vybrnkávání a kvílení kytarových sól. Podobně stavěná je i titulní „Awaken The Dreamers“, kde dojde i na melodický zpěv a sbory, změny tempa, kytarové i basové exhibice a nelze opomenout i všudypřítomné dvoukopákové palby. Vše je naplácané přes sebe, ale výsledek je překvapivě funkční. V meditativní „Memories Of A Glass Sanctuary“ vás pro změnu španělka, smutná nálada a pomalý rytmus zavedou až někam do království TIAMAT. Z melancholie vás vzápětí vytrhne ultra rychlá rubanice „Stabbing To Purge Dissimulation", po které následují dva klasické metalcorové kusy „Gagged, Bound, Shelved and Forgotten" a „Until The End", které se asi nejvíce blíží tradičním ALL SHALL PERISH. Album uzavírá píseň „Songs For The Damned", jejíž závěr by s přimhouřením oka mohl klidně figurovat i v repertoáru raných PARADISE LOST. Čert aby se v tom vyznal. Jedno je ale jisté - kytarové party jsou precizní a vyplatí se je pozorně poslouchat. Bicí jsou šílené a celkový dojem je určitě pozoruhodný.
Atmosféru hudebního šílenství potlačují akustická intermezza (uváděné jako samostatné skladby), dávající posluchači alespoň chvilku výdechu. ALL SHALL PERISH to mají zajímavě poskládané. Časté změny pomáhají udržet pozornost a skladby, ač jsou každá jiná, drží pohromadě jako celek. Album není ani moc dlouhé. V podstatě je téměř těžké uvěřit, že celé trvá pouze 36 minut.
ALL SHALL PERISH nejspíše touto deskou ztratí všechny fanoušky, kteří si oblíbili starší alba, neboť tito lidé z valné většiny melodické party na novém díle nepoberou. Ovšem výše uvedení hledači, nebo posluchači předchozí tvorbou nezasaženi, mohou v „Awaken The Dreamers“ nalézt klenot, což se koneckonců podařilo i mně.
Experimentální, technické a propracované metalcorové album.
8,5 / 10
Hernan Hermida
- zpěv
Chris Storey
- kytara
Ben Orum
- kytara
Mike Tiner
- basa
Matt Kuykendall
- bicí
1. When Life Meant More...
2. Black Gold Reign
3. Never...Again
4. The Ones We Left Behind
5. Awaken The Dreamers
6. Memories Of A Glass Sanctuary
7. Stabbing To Purge Dissimulation
8. Gagged, Bound, Shelved And Forgotten
9. Until The End
10. From So Far Away
11. Misery's Introduction
12. Songs For The Damned
This Is Where It Ends (2011)
Awaken The Dreamers (2008)
The Price Of Existence (2006)
Hate, Malice, Revenge (2003)
Datum vydání: Pátek, 5. září 2008
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 36:03
Produkce: Zack Ohren
Studio: Castle Ultimate Studios, Oakland (USA)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.