Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
LEAFBLADE jsou poměrně příjemným britským seskupením, které utvořil hudebník a vokalista Sean Jude společně se svým známějším kolegou Dannym Cavanaghem (ANATHEMA). Od metalu má však tento projekt hodně daleko – místo toho se může případný posluchač těšit na folkovou až meditativní hudbu inspirovanou Simonem & Garfunkelem, středověkou Anglií, přírodou, keltskou mystikou a podobnými záležitostmi. Akustické kytary, píšťala, pěkné melodie i vokální harmonie sice mohou napomoci k udržení či znovunabytí duševní rovnováhy, nicméně nebýt působnosti Dannyho Cavanagha, zavadil by o „Beyond, Beyond“ pravděpodobně jen málokdo. Jakožto prostředek k relaxaci a vyčištění hlavy působí tato deska celkem slušně, nicméně na nějaký hlubší prožitek to bohužel není. Musím si tedy klást otázku, koho má za cíl podobně neambiciozně znějící nahrávka vůbec oslovit?
6 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Angelic Recordings / Aftermath Music
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
