Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
LEAFBLADE jsou poměrně příjemným britským seskupením, které utvořil hudebník a vokalista Sean Jude společně se svým známějším kolegou Dannym Cavanaghem (ANATHEMA). Od metalu má však tento projekt hodně daleko – místo toho se může případný posluchač těšit na folkovou až meditativní hudbu inspirovanou Simonem & Garfunkelem, středověkou Anglií, přírodou, keltskou mystikou a podobnými záležitostmi. Akustické kytary, píšťala, pěkné melodie i vokální harmonie sice mohou napomoci k udržení či znovunabytí duševní rovnováhy, nicméně nebýt působnosti Dannyho Cavanagha, zavadil by o „Beyond, Beyond“ pravděpodobně jen málokdo. Jakožto prostředek k relaxaci a vyčištění hlavy působí tato deska celkem slušně, nicméně na nějaký hlubší prožitek to bohužel není. Musím si tedy klást otázku, koho má za cíl podobně neambiciozně znějící nahrávka vůbec oslovit?
6 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Angelic Recordings / Aftermath Music
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
