OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Promo materiály tvrdia, že ASCENDANCY je česká progresívna metalová skupina. Nebudem tu siahodlho polemizovať so slovom „progres“, tento pojem bol už na tomto portáli preberaný zo všetkých strán a nemôžem povedať, že by som s jeho použití u ASCENDANCY mohol súhlasiť. Tento môj nesúhlas s nadužívaním jedného slova u technicky zameraných metalových skupín ale ešte nič nehovorí, o tom, čo na svojom EP Brňáci prinášajú.
Skupina sa dala dokopy v roku 2008 okolo ostrieľaného harcovníka Libora Kukulu (ex-ABSTRACT ESSENCE) a venujú sa melodickému metalu s dôrazom na techniku a kvalitu prevedenia. K predchádzajúcemu demo materiálu som sa nedostal, no podľa toho, čo mám možnosť počuť z aktuálneho EP, môžem smelo skonštatovať - ide o veľmi nádejnú kapelu. Z nahrávky je cítiť veľký potenciál, no i začiatočnícku neistotu. I keď vysloviť napríklad s menom Oldřicha Sušila (ex-VUVR, HAPPY DEATH, ASGARD), že je začiatočník, je asi príliš trúfalé. Podobne sú na tom s hudobníckymi skúsenosťami skoro všetci zúčastnení. Okrem kvalitných muzikantských výkonov, za ktorými ešte mierne zaostáva schopnosť skladať silné a ľahko zapamätateľné aranže, je na nahrávke počuť aj miestami nudné klávesy a málo variabilný spev. Práve vokál je aj najväčšou slabinou materiálu, hoci z Ivanovho výkonu je možné vypozorovať, že ide o speváka s talentom a s už vyššie spomínaným potenciálom. Minimálne o hlavu vyčnieva nad väčšinu spevákov „progresívnych“ skupín z našich končín. Zvuk nahrávky zodpovedá domácemu štúdiu a nízkym nákladom na nahrávanie, i keď znova sa budem opakovať - ale aj po zvukovej stránke s ľahkosťou konkurujú (žiaľ len) domácej konkurencii. Len dúfam, že v budúcnosti skupina zapracuje nielen na svojej tvorivosti, ale hlavne oveľa viac investuje do nahrávania a produkcie debutového CD.
„The Primacy Of Reason“ je dostatočné krátky, aby nezačal nudiť, no aj dostatočne dlhý, aby bol záujem vyvolávajúcim prísľubom do budúcnosti. Možno som málo prísny a podľahol som skôr tomu, čím ASCENDANCY môžu byť, ako tým, čím aktuálne EP naozaj je, ale hodnotím tak, ako hodnotím.
Veľmi slušná nahrávka, ktorá je aj napriek svojej krátkosti a viacerým zaváhaniam záujem vyvolávajúcim prísľubom do budúcnosti.
7 / 10
Libor Kukula
- gitara
Ivan Jakubo
- spev
Sabina Břeska
- klávesy
Oldřich "Olsson" Sušil
- bicie
Pavel "Paraghus" Amiridis
- basgitara
Out Of Knowhere (2011)
The Primacy Of Reason (EP) (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 22:00
Produkce: ASCENDANCY
pekne, sympaticke
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.