Na počátku devadesátých let se v českém metalovém undergroundu zjevil pozoruhodný úkaz jménem MASTER´S HAMMER. Tento spolek produkoval (v kontextu doby) nesmírně temnou hudbu inspirovanou ranými alby švédských BATHORY, která si rychle získala spoustu obdivovatelů. Black metalové hymny zdobily výborné, až básnicky zpracované, nekompromisní okultně-satanistické texty, které jsou dodnes mezi metalovými fandy nesmírně populární. Z tohoto období existují dvě výborná alba „Rituál“ (1990) a koncepční „Jilemnický okultista“ (1992). Později se soubor odklonil od black metalových ideálů, experimentoval s elektronickou hudbou a posléze zanikl. Hlavní protagonista František Štorm prohlásil, že s metalem nadobro skončil a málokdo čekal, že se temné společenství ještě někdy probudí k životu.

Ovšem stalo se a po více jak 15-ti letech hibernace je tu nové album jménem „Mantras“. Hned úvodem však předesílám, že parádní témata jako „Zapálili jsme Onen Svět“, „Černá Svatozář“ (či okultismus obecně) zůstala bohužel pohřbena v minulosti. Štorm popisuje s ironickým úšklebkem svět kolem sebe, nešetří sarkasmem a je stejně nekompromisní jako kdysi. Podtitul „Vesnická opereta“ koneckonců napovídá, o čem že „Mantras“ pojednává. Obsahem textů, které i přes změnu obsahu jsou opět mimořádně vyvedené, MASTER´S HAMMER své legendární začátky spíše parodují a svůj kult se snaží svrhnout. Na kolik se jim to opravdu podařilo, musí každý posoudit sám.

„Když každý den nad rybníkem táhnou těžké mlhy
na člověka přichází onen divný stav
kol prázdných očních důlků fialové kruhy
depresi zažívá chmurný typograf“

Po hudební stránce je ovšem vše v nejlepším pořádku. Kombinace black metalových bzučáků, klepaček a klávesových motivů se jeví velice sympaticky. Dle mého názoru jsou to hlavně Voralovy klávesy, které spolu s melodickými kytarovými vyhrávkami pasují tuto nahrávku na něco víc a vůbec nevadí, že se MASTER´S HAMMER nedrží pouze black metalových postupů, neboť výsledek působí zajímavým, až avantgardním dojmem. Minimálně však v první polovině desky se kapela snaží nezpronevěřit starým kultovním časům a songy „Typograf“, „Domanín“, „Až já budu v hrobě hníti“ nebo „Čerti“ jejich temné začátky respektují. Starší tvorbu připomene i znovu nahraná kultovní pecka „Jáma Pekel“ zde s přimíchaným žabím „zpěvem“. V druhé polovině alba se objevují hudebně i textově ulítlé kompozice jako „Propesko“, „Fantasie“, „Vrana“, či na klávesách postavena „Ganesha Mantra“, ve kterých je cítit návaznost na pozdější nemetalovou tvorbu souboru. Tentokráte se však experimenty daří a album dělají zajímavějším. Vyzdvihl bych skladby “Typograf“, „Bodhi“ a bizarní vypalovačku „Vrana“, které se jeví v kontextu celé desky jako nejzajímavější. Hlavním poznávacím znamením MASTER´S HAMMER zůstal Štormův přiškrcený vokál, kterým i na „Mantras“ recituje své choré myšlenkové pochody.

„Než se klanět dlouhá léta dekoraci z betonu
radši věřím na účinek tryskového pohonu.
Když se líhem v organismu správně zvýší tlak
tělo plyny útrobními létá jako pták“

MASTER´S HAMMER nám tímto dílem připravili každopádně velké překvapení. „Mantras“ rozhodně není špatná deska, jen je důležité pro její pochopení zaujmout ten správný postoj. Metalové ortodoxní fanoušky zřejmě MASTER´S HAMMER opět nepotěší, ale ti příznivci žánru, kteří nemají problém se zlehčováním smrtelně vážných metalových idejí, budou zajisté nadšeni.

„Нnilobou nic nekončí, nýbrž začíná
kdopak by se kadáverů po těch létech bál?
Influence jako monsun spadla do klína
budem dělat radikální prudký blekmetál“