OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Netřeba si nalhávat, že by tato recenze byť jen zdánlivě stíhala aktuální termín. A nebýt častého, někdy až zlostného naléhání kolegy Darkmoora, ani by nebyla dokončena. Nicméně zde recenzované dílko si jistě pár řádek zaslouží, přičemž to půlroční zpoždění snad není tak neodpustitelné. Arjen Anthony Lucassen, jak už jsem avizoval v recenzi poslední desky STREAM OF PASSION, dal dohromady další projekt, tentokrát nazvaný GUILT MACHINE. Ze STREAM OF PASSION odešel, údajně díky neshodám ohledně hudebního směrování, a kapela se s dalším postupem poprala po svém, ostatně album „The Flame Within“ vyšlo loni v létě. Pro své další působení se Lucassen spojil s kytaristkou Lori Linstruth (rovněž ze STREAM OF PASSION), která je i autorkou většiny textů.
Za posledních dvacet let si věhlasný kytarista vypracoval vcelku svébytný styl, který se pozná, ať už se jeho kapela jmenuje jakkoliv. Liší se jen dynamika a nálada, s jakou se do nahrávání vrhne. Někde uprostřed stojí jeho AYREON, ale i projekty AMBEON nebo STAR ONE měly své klady. Lucassenův styl na GUILT MACHINE se nejvíce podobá projektům AYREON (byť v mnohem pomalejším rytmu), chybí tu však tak deset až dvacet hostů. Za mikrofonem po celou dobu stojí zpěvák jediný, Jasper Steverlinck (z relativně neznámé belgické kapely ARID). Chlapík s kvalitním a charismatickým hlasem, který značně přispívá ke kvalitě celé nahrávky. Album „On This Perfect Day“ působí jako jedna dlouhá epická báseň. Inspiraci však kapelník tentokrát nehledal mezi hvězdami, ve fantasii, ani v cestování časem, ale chtěl se ponořit hluboko do lidského nitra. Oproti zmiňovanému projektu nicméně postrádá pompéznost a vokální pestrost a naopak působí velice intimním dojmem. Jednotlivé skladby jsou dlouhé, líbivé i nudné, působivé i monotónní. Mají v sobě vnitřní krásu a gradaci, zprvu se vlečou, ale časem odhalí svůj silný moment nebo jen příjemně prošumí okolo. „On This Perfect Day“ se soustřeďuje na psychologii viny, lítosti a dalších temných pohnutek lidské mysli. Inspiraci pro vlastní tvorbu kapelník bral z ohlasů lidí na internetu, poté co před časem vzkázal, ať se lidé na toto téma vyjádří a zašlou mu své nápady. Album je tak protknuto i autentickými audio záznamy.
Měl-li bych se na „On This Perfect Day“ dívat očima člověka, co má rád Lucassenovy projekty, nacházel bych své hodnocení někde ve vyšších číslech. Pokusil-li bych se o střídmější, možná i objektivnější pohled, pak bych se asi spokojil s průměrem. Arjen už přeci jenom vyprodukoval lepší alba. Takže to ukončeme někde mezi a za rok se těšme na další, zbrusu nový projekt.
Arjen Lucassen opět trochu jinak. Tentokrát hraje pomaleji a smutněji, ale rukopis je znát. Komu přijde AYREON moc přeplácaný a přearanžovaný, mohl by v GUILT MACHINE najít zalíbení.
7,5 / 10
Arjen Anthony Lucassen
- kytary, basa, klávesy
Jasper Steverlinck
- zpěv
Lori Linstruth
- kytara
Chris Maitland
- bicí
1. Twisted Coil
2. Leland Street
3. Green And Cream
4. Season Of Denial
5. Over
6. Perfection?
On This Perfect Day (2009)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Mascot Records
Stopáž: 57:40
Produkce: Arjen Anthony Lucassen
Celkem očekávaná nahrávka s několika neočekávanými atributy. Hudebně přímo navazuje na poslední eops AYREONu. Poznávacím znakem je potemnělá hutná atmosféra s podmanivým kouzlem křehké akustiky a jemným dotekem psychedie. Díky zařezení pouze jednoho hlasu je ovšem výsledný dojem paradoxně snad ještě zajímavější. Cítím že, Arjen dosud hodně podřizoval celkové znění nahrávek právě vokálům. V GUILT MACHINE má pouze jeden byť úžasně flexibilní hlas. Vokální aranže, tudíž tolik nezastiňují instrumentaci a posluchač má tak konečně možnost slyšet : "co voni v tom Ayreonu vlastně hrajou". Spolu se STAR ONE jde o Arjenův nejzdařilejší projekt a o výraznou desku minulého roku, kterou můžu s čistým srdcem doporučit.
Tvrdit, že Arjen Anthony Lucassen svým dalším projektem překvapil by bylo dosti nadnesené. Ovšem přes typický rukopis, zvuk i aranže se na "On This Perfect Day" najde nejeden moment dosud neslyšený, což je po tolika deskách, jak sami jistě uznáte, kumšt. Osobně mi niternější pojetí vyhovuje, jediný hlas nevadí (byť tedy přesně zapadá do sorty klasických Arjenových mužských hlasů) a přes počáteční opatrnější oťukávání mi GUILT MACHINE prostě padli do ucha, ani přesně nevím proč.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.