Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THEATRE OF TRAGEDY se stále nechtějí odebrat do zaslouženého důchodu a opět vydávají soubor teskných písní. V jejich případě se tak kruh uzavírá a po desetiletí experimentální tvorby se vracejí do pochmurných koutů hudebního spektra. Už jejich poslední počin, „Storm“, bylo relativně příjemné retro, byť kvalit ranných alb nedosahovalo. Aktuální deska pokračuje v podobném duchu. Hudebně se dá „Forever Is The World“ zařadit někam do období „Aégis“, jen v moderním kabátě. Nicméně doba experimentů „Musique“ a „Assembly“ je již dávno pryč. THEATRE OF TRAGEDY se rozhodli, že budou hrát moderní gothic rock/metal zhruba tím stylem, kam se mohl ubírat na konci devadesátých let a v první polovině tohoto desetiletí, kdyby se svět nepobláznil do všeho „symfonického“ (a to nejenom v tomto žánru). THEATRE OF TRAGEDY podobně jako kupříkladu FLOWING TEARS přehodnotili své preference a vydávají se směrem založeném na příjemných melodiích a střízlivém, ale nápaditém hudební doprovodu. Nyní se už takřka vyvarovali unylého elektronického rytmu, který byl ještě znát na předchozí desce. Těžko očekávat, že by aktuální tvorba evokovala náladu „Velvet Darkness They Fear“, na to si tato kapela prošla příliš dlouhým vývojem, ale veselé, elektronické variace ze své tvorby vypustili. Raymondův zpěv je zcela potlačen ve prospěch Nell Sigland a to je ale spíše negativní rys této nahrávky. „Forever Is The World“ je pěkné album, nijak překvapivé nebo přelomové, ale poslouchá se hezky a hlavně, THEATRE OF TRAGEDY už opět znějí tak, jak by člověk podle jejich jména usuzoval.
6,5 / 10
Forever Is The World (2009)
Storm (2006)
Assembly (2002)
Closure:live (2001)
Interspective (MiniCD) (2000)
Musique (1999)
Agis (1998)
A Rose For The Dead (MCD) (1997)
Velvet Darkness They Fear (1996)
Theatre Of Tragedy (1995)
Theatre Of Tragedy (demo) (1994)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
