Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
THEATRE OF TRAGEDY se stále nechtějí odebrat do zaslouženého důchodu a opět vydávají soubor teskných písní. V jejich případě se tak kruh uzavírá a po desetiletí experimentální tvorby se vracejí do pochmurných koutů hudebního spektra. Už jejich poslední počin, „Storm“, bylo relativně příjemné retro, byť kvalit ranných alb nedosahovalo. Aktuální deska pokračuje v podobném duchu. Hudebně se dá „Forever Is The World“ zařadit někam do období „Aégis“, jen v moderním kabátě. Nicméně doba experimentů „Musique“ a „Assembly“ je již dávno pryč. THEATRE OF TRAGEDY se rozhodli, že budou hrát moderní gothic rock/metal zhruba tím stylem, kam se mohl ubírat na konci devadesátých let a v první polovině tohoto desetiletí, kdyby se svět nepobláznil do všeho „symfonického“ (a to nejenom v tomto žánru). THEATRE OF TRAGEDY podobně jako kupříkladu FLOWING TEARS přehodnotili své preference a vydávají se směrem založeném na příjemných melodiích a střízlivém, ale nápaditém hudební doprovodu. Nyní se už takřka vyvarovali unylého elektronického rytmu, který byl ještě znát na předchozí desce. Těžko očekávat, že by aktuální tvorba evokovala náladu „Velvet Darkness They Fear“, na to si tato kapela prošla příliš dlouhým vývojem, ale veselé, elektronické variace ze své tvorby vypustili. Raymondův zpěv je zcela potlačen ve prospěch Nell Sigland a to je ale spíše negativní rys této nahrávky. „Forever Is The World“ je pěkné album, nijak překvapivé nebo přelomové, ale poslouchá se hezky a hlavně, THEATRE OF TRAGEDY už opět znějí tak, jak by člověk podle jejich jména usuzoval.
6,5 / 10
Forever Is The World (2009)
Storm (2006)
Assembly (2002)
Closure:live (2001)
Interspective (MiniCD) (2000)
Musique (1999)
Agis (1998)
A Rose For The Dead (MCD) (1997)
Velvet Darkness They Fear (1996)
Theatre Of Tragedy (1995)
Theatre Of Tragedy (demo) (1994)
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
