Po velmi úspěšném listopadovém Never Say Die tour tu máme další putovní metalový cirkus, tentokráte v čele s americkými THE BLACK DAHLIA MURDER. Soupiska nyní obsahuje mnohem širší žánrové rozpětí. Od death/blackové formace NECROPHOBIC, přes odrbané heavy-thrasové jezdce 3 INCHES OF BLOOD, až po progresivní ekvilibristy z OBSCURY, mladé technické naděje FACELESS nebo parní válec pro nejmladší pokolení – CARNIFEX.

První nastupuje mladičká téměř neznámá partička INGESTED z Manchesteru, která vznikla zhruba před dvěma roky. Za tu dobu stačili angláni natočit klip a vydat album i 3 way split CD. Neuspokojivě prořídlý stav diváků potěšila vynikající a poctivá slamming brutal deathová rozehřívačka s death corovou svěžestí a hlavně naprosto fantastický bubeník, který pouze potvrdil pravidlo, že dobrý bubeník je více jak polovina kapely. Řemeslně skvěle odvedený set mi nezůstal nic dlužen, ačkoliv sál naplněn rozhodně nebyl a lidé také spíše pouze zvědavě pokukovali bez větších reakcí.

K pohybu je vyburcovali až CARNIFEX. Kapela, která tu za poslední rok byla třikrát, se už solidně etablovala v uších domácí mládeže. Jejich hudba sází na efektivitu a ždímání deathcorového žánru, dokud je ještě teplý a neumírající. Škoda jen, že skupina zahrála snad pouze pět skladeb a už se hrnula se scény. Výtečný zvuk, krvežíznivý chrt Scott Lewis u mikrofonu, formující se kotel pod scénou a poněkud nedotažená rytmika, byly hlavními znaky jejich setu. Pro mě však i přes nespornou snahu zůstávají po hudební stránce stále nepříliš původní a stěží rozeznatelnou formací, která spolu s hejnem dalších podobných sjíždí deathcorovou vlnu. Dosti výmluvné je i logo, vypůjčené od deathových taťků z OBITUARY. 

Další vystupující jsou pravým opakem. Jedna z nejtalentovanějších a nejinvenčnějších mladých kapel, jakou současná extrémní scéna vyvrhla na světová pódia. THE FACELESS. Jejich aktuální album „Planetary Duality“ se zapsalo velmi výrazným písmem jak u posluchačů, tak u publicistů. Jejich živé vystoupení jsou plné extrémní hudby a pohodové energie, kterou vždycky pocítíte pokud na pódiu stojí osobnosti, které opravdu umí. A THE FACELESS umí. Technická nálož  vynikajícího současného death metalu, která nepostrádá písničkovost, zaplavila klub a já si tuto porci skvělé muziky vychutnal ještě lépe než v létě na Brutal Assaultu. Energický frontman Derek Rydquist s neuvěřitelně brutální hutnou polohou hlasu, zasněně hrající rytmický kytarista Steve Jones a kouzlící strunný mág  Michael Keene vytvořili tu pravou atmosféru pro nástup technického profesorstva z kapely OBSCURA.

Mé obavy, zdali bude k vidění pro mě nejzajímavější hudební velikán celého večera - Jeroen Paul Thesseling, rozpášila jeho přítomnost v kuloárech Abatonu hned v počátku akce. Člověk, který se po čtrnácti letech, kdy působil v PESTILENCE, navrátil k metalovému žánru z jazzového a hudebně akademického prostředí, přeci jen budí zvědavost. Pod jeho dvěmi signature zesilovači a čtyřmi bednami se již tlačilo několik závistivců, kteří nekompromisně Thasselingovi počítali nedotažené tóny na jeho bezpražcové šestistrunce – a tedy nějaké opravdu byly, ale kdo by se tím zabýval. Škoda jen, že se jeho nástroj neprosadil v celkovém zvuku, jehož kvalita bohužel v tomto případě nebyla valná. Technická death metalová vánice od německých vyznavačů kovové progrese sice neměla tak živelný projev, jako kapely předchozí, ale o to více se soustředila na muzikantskou stránku věci, která byla lahodná. Další hudebně uvolněný zážitek, který silně kontrastoval s dalšími hrajícími.

Už přítomnost švédských NECROPHOBIC  na soupisce vyvolávala velké diskuse a otazníky. Black/deathoví veteráni svoji image nezapřeli černokovový původ, všichni hudebníci měli obličej upravený modelem „bouchli na mě saze z kamen“, na scéně nechybělo popíjení tvrdého alkoholu a už v backstage hojně nasávali český absinth. Bubeník nastoupil ve slušivých černých elasťácích a u ostatních nechyběly stahováky, ostny, řetězy, vysoké boty a obtažený černý oděv... Byla to dle mého právě image, která vyhnala většinu metalcore kids mimo koncertní prostor. Věřím tomu, že pokud by si kapela načesala patičky a oblékla obtažené mrkváče, bylo by tomu možná zcela jinak. Černý kov byl v dimenzi hudební z vystoupení Švédů cítit zdaleka nejvíce a bylo znát, že podezíravé úsměvy teenagerů berou NECROPHOBIC poměrně sportovně. Zřejmě na ně byli zvyklí i z jiných zastávek tohoto turné.

Další hrající také nepředstavovali právě typickou kapelu na podobně střižených putovních akcích. 3 INCHES OF BLOOD symbolizuje láska k špinavému rychlému thrashování a speed metalu s heavy feelingem. Nezbytné mastné vlasy, džíska se spoustou nášivek oldschoolových kapel, "harleyářský" macho outfit. Hudebně ale šlo o slušnou k moshi vyzívající rychtu. Nakažlivé rytmy a riffy, které vám budou podupávat novou, i kdyby jste si ji přitloukli k zemi stovkou hřebíků, rychlost a vysoký vřískající vokál. Exkurze o více jak čtvrtstoletí zpátky mi dala vzpomenout na další úspěšnou retro metalovou partu - MUNICIPAL WASTE. 3 INCHES OF BLOOD jsou oproti nim přeci jen ale o řádný kus posunuti k hrubější verzi speed a heavy metalu. Velká porce hudební zábavy. Nic více a nic méně.

Americké new wave deathové formaci THE BLACK DAHLIA MURDER jsem nikdy nepřišel příliš na chuť. Viděl jsem jedno špatné vystoupení a jedno průměrné. Proto jsem ani příliš neočekával. Kapela mě však připravila velké překvapení. Famózní zvuk, energický set a výtečné hráčské výkony, kterým dominovala bicí souprava. Jednoznačně nejlepší vystoupení této bandy na naší půdě, co jsem zatím měl možnost vidět, rozechvělo celý klub. Hecíř Trevor se svým rostoucím pivákem neustále poskakoval, lomil rukama, jak má ve zvyku a za ním zuřila velkolepá artilerie bicích. A hlavně - ten zvuk. Ten zvuk, pánové! Velká poklona.

Znepokojující však byla návštěvnost, která byla poloviční, než v listopadu minulého roku na podobné akci. Problém lze hledat hlavně v některých kapelách, které tu jsou až příliš často a poněkud příliš žánrově otevřené soupisce, která nepřilákala dostatečné množství metalcoreového dorostu. Škoda.